instrumentalismus
instrumentalismus 1. filoz . subj. ideal. učení J. Deweye a jeho následovníků; varianta pragmatismu. Považuje vědomí a poznání za prostředek přizpůsobení měnícím se podmínkám prostředí. Logické pojmy, ideje, vědecké zákony a teorie jsou pouze nástroje, prostředky, ,,klíče k situaci", ,,plány akce". l. popírá obj. obsah pravdivých poznatků jako odrazů mater. skutečnosti; pravda má pak ryze funkcionální význam jako něco, co zajišťuje v dané situaci úspěch. Ve spol. vědách stoupenci i. popírají realitu spol. tříd, operuJí metafyz. abstrakcemi společnosti, osobnosti, státu atd., pokrok nevidí v dosahování určitých sociálních cílů, ale pouze v samém procesu pohybu. I. je blízký tzv. operacionalismu. Hlavní představitelé J. Dewey, S. Hook, J. Mead, F. W. S. Schiller;2. psychologie v teoriích podmiňování a v behaviorismu typ chování laboratorních zvířat realizovaný prostřednictvím instrumentů (páček, tlačítek ap.). Experimenty probíhající v rámci i. sledují objasnění mechanismů učení zvířat na bázi tzv. instrumentálního podmiňování (vypracovávání různých reflexů za pomoci experimentálních instrumentů). V.t. podmiňování.
