institucionalismus
institucionalismus [-iz-], ekon. sociologicky zaměřený směr v polit. ekon. Základ hosp. vývoje spatřuje v tzv. institutech, k nimž řadí např. vlastnictví, peníze, zisk, úvěr, ale i tradice, zvyky. Postavil se kriticky k některým stránkám kap. a podstatně ovlivnil ekon. myšlení v USA na počátku 20.st. Zakl. i. je amer. sociolog a ekonom T. Veblen; mezi nejvýzn. představitele i. patří američtí ekonomové a sociologové W. Hamilton, D. Commons, W. Mitchel, J. Galbraith, švéd. vědec H. Myrdal a fr. ekonom F. Perroux. I. představují čtyři směry: a) psychologický (Veblen), popisující ekon. uspořádání jako výraz přirozenosti člověka a jeho zvyků; b) sociálně právní (Commons), považující práv. vztahy za činitele určující sociálně ekon. podstatu ekon. vztahů; c) empirický (Mitchel), používající rozpracování statist. metod k objasnění ekon. jevů hosp. cyklu, krize, tempa hosp. růstu ap.; d) výrobně fetišistický (Galbraith), který klade důraz na význam prům. velkovýr. a věd. tech. rozvoje pro objasnění sociálně ekon. podstaty a rozvoje ekonomiky v tržním prostředí.
