instituce obecně
instituce, důležité prvky sociální struktury, formy organizace a řízení státu a spol. života. Odtud - institucionalizace, institucionalizovat a institucionalizující - tvorba a vytváření sociálních, spol. struktur. - Prostřednictvím i. se uspořádávají vztahy mezi lidmi, reguluje se jejich činnost a chování ve společnosti či státě. I. jsou relativně pevné útvary, jež zajišťují stabilitu ve spol. životě. I. jsou souhrnem norem a kult. vzorů určujících stabilitu forem spol. chování a jednání; systémy chování a jednání; systémy chování, které odpovídají těmto normám. Pojem i., i když se užívá zejména v sociol., byl převzat z věd práv., kde ozn. soubor práv. norem regulujících práv. vztahy jako vlastnictví, dědictví, manželství ap. (i. majorátu, ekon. i. dělby práce, i. rodového zřízení, soukromého vlastnictví a další.) Některé i. jsou vzájemně závislé a podmíněne - např. i. dědictví na i. soukromého vlastnictví a tedy i. právního státu. Podle oblastí spol. vztahů se rozlišují i. ekonomické či hospodářské; polit. (stát, armáda, soudy, polit. strany); i. příbuzenské (manželství, rodina); i. výchovné a i. v oblasti kultury. Charakter i. je nakonec určován způsobem výroby a existujícími spol. vztahy. V prvobytné spol. fixuje spol. normy tradice, zvyky a i. příbuzenství. Vznik společenských vrstev a státu vyvolává vznik práva jako i. Ke vzniku nové i. je třeba stanovit nové cíle a nové normy v té které oblasti spol. vývoje. Social. uchovává i. jako formy organizace spol. života, avšak mění jejich cíl, funkce a obsah činnosti.
