instinkt
instinkt [-ty-, lat.], též reflex - sklon, tendence nebo dispozice jednat organizovaným a biol. adaptivním způsobem charakteristickým pro daný druh; vrozené, biol. determinované puzení k činnosti zahrnující biol. zdroj, z něho pramenící energetický potenciál, cíl vedoucí k uspokojení aktualizované potřeby a reálný objekt, na který je i. zaměřen. l. je soubor vrozených (nepodmíněných), avšak nikoliv neměnných dispozic k typickému reagování na vyvolávající podnět. - Pojetí i. se nejprve rozvíjelo ve filozofii; fr. materialisté, osvícenci a přírodovědci postupně fixovali jednotlivé znaky i. - automatičnost, stereotypnost, dědičnost, spojitost s návyky a životními potřebami. Pokud jde o vznik i., vyslovil Ch. Darwin hypotézu o dvojím možném původu instinktivního chování: z rozumové činnosti v důsledku dědění získaných vlastností (souvisí s názorem, že i. je zárodečná forma rozumu) a jako výsledek mechanismů přirozeného výběru. l. P. Pavlov pojal i. jako složitý nepodmíněný reflex a rozlišoval mj. instinkt potravní, sebezáchovy (obrany), pohlavní, rodičovský, orientační a sociální. Systematickou teorii a klasifikaci i. předložil až W. McDougall (187l-1938), který definoval i. jako vrozenou psychofyzickou dispozici vedoucí svého nositele k tomu, aby vnímal předměty určité třídy, zaměřoval na ně svou pozornost, prožíval přitom emocionální vzrušení a v tomto smyslu jednal specifickým způsobem. Poněvadž takto vymezený i. má vztah ke složitému souboru proměnných (psychol. klasifikace uvádí několik tisíc konkrétních instinktů), byl pojem i. postupně nahrazován různými ekvivalenty (sklon, tendence, drive, pud) a ve 30. a 40.letech 20.st. byl i. jako pudová základna motivace chování označen za sporný. Nový pohled na i. přinesla etologie, v jejímž rámci došlo k reflexologické revizi pojmu i. (řetězce nepodmíněných reflexů ovlivňované řídícími a regulujícími mechanismy vnitřních a vnějších aktuálních stimulací) a k nové koncepci i. (hierarchicky organizovaný systém hypotetických vrozených spouštěcích mechanismů s nehypotetickou regulací). Toto pojetí rozlišilo dispoziční (funkční) a dynamické (řídící) složky i., umožňující pochopení plasticity a kontrolovatelnosti i. člověka rozumovou činností při plnění zákl. role i. - zachování individua a druhu. V.t. drive; motivace; pud.
