insolace
insolace [lat.] 1. met. energie přímého slunečního záření dopadajícího za jed. času na jednotkovou plochu horizontálně orientovaného povrchu, méně často povrchu o daném sklonu vůči horizontální rovině; 2. geol. oslunění působící tepelné změny hornin, které vedou k mech. rozpadu hornin.