inkoherence
inkoherence [lat.] ve fyz. opak koherence; i. se obecně označuje fakt, že mezi kmity či vlněním neexistují pevné fázové vztahy; v psychol. - nedostatek vnitřní spojitosti mezi prvky psychických procesů, obsahů a funkcí, porušující systémové vazby v celku mentálního projevu. I. je nejzávažnější v oblasti myšlení, kde se manifestuje ve verbálním projevu; slovní výrazy jsou nelogické, věty ztrácejí syntax.
