induktivní logika
induktivní logika, část log. zabývající se induktivním usuzováním. Klasická i. l. (F. Bacon, J. S. Mill) uznávala za jediný vztah induktivní závěr. Koncepce formulovaná v 19.st. (W. Whewell) užívá i. l. k analýze log. kritérií ověřování log. zák. Souč. i. l. rozšiřuje pojetí induktivního závěru, formuluje tzv. stupeň potvrzení hypotéz (S-funkce) a užívá aparát počtu pravděpodobnosti. Někteří logikové (R. Carnap) považují pravděpodobnostní log. za souč. formu i. l. vůbec.
