individualismus
individualismus, [-dy-iz-] 1. psychol. nezávislost jedince na skupinových a spol. normách či standardech; osobnostní postoj manifestující nezávislost individua na ostatních; rys chování vyvěrající z individuality. I. je charakteristický neochotou ke spolupráci, prosazováním individuálních zájmů a sníženou tolerancí v mezilidských vztazích. Škála projevů i. je velmi široká a končí extrémním i., který je patol. rysem osobnosti; odtud individuální, individuálně a individualista; 2. morální princip zal. na absolutizaci postavení jednotlivce a jeho autonomie vůči spol., projevující se v morálce, polit. a filoz. Předpokladem i. je pojetí člověka jako nesociální nebo přímo protispol. bytosti.
