indikátor
indikátor [-dy-, lat.] 1. tech. strojní zařízení udávající (zpravidla ukazatelem) výsledný údaj měřicího procesu, např. tzv. indikátorové hodinky, z nichž vyčnívá měřicí tykadlo; používá se k měření délkových rozměrů nebo úchylek rozměrů v dílenské technice. I. jsou i zařízení udávající např. stav hladiny kapalin nebo velikost tlaků; 2. radiotech. viz ladění; 3. radiolokační technika součást radiolokátoru (slouží k zobrazení radiolokačních odrazů od cílů); i. výškový, součást výškoměrného radiolokátoru; 4. výpočetní tech. i. přeplnění signalizující výskyt přeplnění (stav se může nebo nemusí signalizovat); 5. hasičství, požárnictví viz průkazník; 6. chemie , chem. látka, která přidána do roztoku označuje jeho stav (kyselost, zásaditost), popř. ozřejmuje ukončení sledované reakce. I. jsou neutralizační (mění barvu podle pH roztoku, např. fenolftalein, methyloranž), adsorpční (v bodě ekvivalence se adsorbují na sraženinu a tím mění její barvu), oxidačně redukční (mění barvu podle redoxpotenciálu roztoku), metalochromní (způsobují změnu zbarvení při uvolňování indikátoru z komplexu).
