indické výtvarné umění
indické výtvarné umění, zač. i. v. u. souvisí s rozvojem neolitických kultur v údolí Indu (Harappa, 2.tis. př.n.l.), charakteristických plánovaným urbanismem, malovanou keramikou, drobnou glyptikou (pečetě, amulety) a plastikou (tanečnice z Mohendžodara); od 2.pol. l.tis. se i. v. u. vyvíjelo jako náb. um. různých poloh od smyslového antropomorfismu hinduistických kultů po spirituální představy buddhistického um. I zač. monumentálního um. jsou spjaty s buddhismem (dyn. Maurjů, Ašóka), s centry m. a paláci perského typu (Pátaliputra), buddhistickými kultovními centry s chrámy (Bhárhút) s bohatou reliéfní, ornamentální a figurální výzdobou. V l.tis. se rozvíjelo gandhárské um., reagující na helénisticko-řím. podněty, které se s um. centrem v Mathuře podílely na vývoji typu vyobrazení Buddhy a bódhisattvů (Amarávatí), nástěnné malby s výjevy z Buddhova života v skalním chrámu v Adžantě; současně byla formulována i hinduistická a džinistická ikonografie. - Za guptovské dyn. 4.-8. st. byly již zformulovány zákl. estetické a ikonografické normy (klas. období i. v. u.), typy profánní i sakrální arch. (stúp, čaitja, vihára, tórana) i kanonické typy ind. plastiky; budovaly se rozsáhlé chrámy, vyjadřující a symbolizující komplex kosmologických představ uspořádání universa (monolitické skalní chrámy v Elóře a Mahábalípuram) a pojaté jako soch. formulovaný arch. komplex, rozvíjela se nástěnná malba i iluminace. V 10.st. v jižní Indii dosáhly vrcholu čólské bronzy a rozvíjel se jako arch. typ chrám s gópurami (stupňovitými věžemi nad branami, Srírangam). Koncem 12.st. nástup islámu zvl. v sz. Indíi znamenal rozvoj nových typů arch. (mešity, paláce, náhrobky - Agra, Tádž-Mahal, Gólkonda) a pod perským vlivem dvorského um., zejm. miniatur s mytol. náměty (zejm. za Mughalů v 16.-17.st.), umění spojujícího ind. a islámské prvky. Od 17.st. se uplatňoval v arch. zejm. m. a administrativních budov angl. klasicismus (v Kalkatě 1797 katedrála Saint John a 1802 vládní palác, v Bombaji 1835 radnice, v Madrásu pevnostní stavby, paláce provinčních vládců), v 19.st. pak hist. styly (neogot. univ. v Bombaji); souběžně od 2.pol. 19.st. rozvoj arch. vycházející z domácích tradic a odrážející v souvislosti s bojem za nezávislost zájem o vl. kult. tradice (Lord Curzon Museum v Madrásu, Prince of Wales Museum v Bombaji); poslední etapou tohoto vývoje je 1911-30 výstavba New Delhi. V 19.st. jsou zakládány státní um. školy pod evr. vlivem (Madrás, Kalkata, Bombaj), které jednak rozvíjejí domácí, zejm. um. řemeslné tradice, jednak uvádějí do ind. um. záp. akademické stylové okruhy i tech. (olejomalba). Koncem 19.st. vznikají mal. centra obracející se k vrcholným obdobím ind. mal. (mughalské, rádžputské) i k um. čín.a jap., projevující se pokusem o syntézu nár. um. romant. sentimentálního charakteru. Arch. ve 30.letech a zejm. od 60.let uplatňuje moderní směry (Le Corbusier) při výstavbě nových adm. center v Bhuvanéšvaru, Čandígarhu a Ahmadábádu; v individuální a m. výstavbě se více uplatňují tradiční formy a materiály. V mal. a um. řemesle se výrazně projevuje tradicionalistické hnutí za oživení tradičních forem, materiálů a tech. (miniatura), příklon k domácím tématům (venkovské žánry, mytol.), souběžně se vyvíjí proud moderního i. v. u., usilující pod vlivem real. o tvůrčí syntézu evr. podnětů a specifik ind. umění i o org. spojení kult. tradic se spol. funkcemi souč. um.; mal. si zachovává ind. kolorit, evr. tech. se uplatňují zejm. v portrétu (olejomalba), rozvíjí se graf., v plastice spjaté s arch. dominují západoevr. a amer. směry.
