ilyrismus
ilyrismus [-zm-], spol.-polit. a kult. hnutí v Chorvatsku (dříve též Charvátsku) a částečně i v dalších jihoslovanských zemích ve 30. a 40.letech 19.st. Jeho zákl. byla idea nár. a jaz. sjednocení Chorvatů (dříve též Charvátů) a ostatních již. Slovanů jako zásadního předpokladu jejich budoucího sjednocení státně polit. Název hnutí, odvozený od starověké Ilýrie, měl vyjádřit společný původ již. Slovanů, žijících (a zpravidla utlačovaných) v rámci různých státních celků, i program postupného vytvoření jednotné jihoslovanské Velké Ilýrie. - I. se rozvinul ve 30.letech 19.st. v Chorvatsku (dříve též Charvátsku) jako výraz chorv. (dříve též charv.) nár. obrození a reakce na stupňující se maďarizační snahy v uh. král. Vůdčím ideologem hnutí byl L. Gaj, který se zasloužil o kodifikaci spisovného charv. jazyka a začal v něm vydávat Narodne ilirske novine (s lit. přílohou Danica ) - hl. tribunu ilyrismu. Od zač.40.let nabylo hnutí polit. charakteru, přičemž se v něm vyhranil konzervativně aristokratický a liberální proud. Liberální směr (v čele s L. Gajem), vyjadřující zájmy části statkářů, rodící se obch. a prům. třídy a s nimi spojené inteligence, vystoupil s požadavkem autonomie Chorvatska-Slovinska (dříve též Charvátska-Slavonska) v rámci habsburské monarchie a rozšíření jeho území o Dalmácii a Voj. hranici; zároveň si kladl za cíl likvidaci feud. vztahů a provedení dalších reforem. 1847 dosáhli představitelé i. prohlášení chorvatštiny (dříve též charvátštiny) za oficiální jazyk v zemi. - I. uspíšil proces formování novodobého charv. národa. Přijetím štokavštiny jako spisovného jazyka a zavedením jednotného pravopisu (1836) položil trvalé základy jazykové a literární jednoty Chorvatů (dříve též Charvátů) a umožnil další rozvoj chorv. (dříve též charv.) písemnictví a kultury vůbec; lit. produkci pak zbavil úzce náb. a výchovného zaměření. Jeho stoupenci rozvíjeli slovanskou vzájemnost - mj. udržovali úzké kontakty s č. a sl. obrozenci.
