identifikace obecně
identifikace [-ty-, lat.] 1. ztotožnění; zjištění nebo stanovení totožnosti, shodnosti; 2. přír. vědy určení přírodniny, chem. slouč. nebo organismu podle fyz., chem. nebo biol. vlastností, které jsou pro ně příznačné. Např. v chem. je to zjištění totožnosti neznámé látky pomocí látky známé (standardu), např. porovnání chem. složení a fyz. konstant určované org. látky s konstantami známých látek, uvedenými v tabulkách; 3. výp. tech. jednoznačné určení záznamu, bloku, souboru nebo jiné informační jednotky; 4. radiolokační tech. soustava k určení zn. letadla nebo k rozlišení vlastních cílů od nepřátelských při zjišťování objektů radiolokátorem; 5. telefonní tech. i. vedení, po kterém přichází obsazení na vstup spojovacího pole; spočívá ve zjištění čísla vedení a předání této informace k dalšímu zpracování do řídících obvodů určovatele za účelem sestavení spojení mezi obsazeným vstupem a žádaným výstupem spojovacího pole; 6. psychol. a) určení charakteru podnětů (odpovídající-neodpovídající) v procesu vnímání; určení relevantnosti či irelevantnosti znaků v procesu chápání určitého významu, na kterém se podílí zobecňování, rozlišování a interference odpovídajících (relevantních) znaků; b) proces psychického ztotožňování jedince s jiným člověkem, skupinou či vzorem. Proces i. je jak subj., tak sociálním a spol. aktem; 7. kriminalistika zjištění totožnosti předmětu nebo osoby, především pachatele trestného činu, za použití různých metod, např. daktyloskopie.
