idealizace
idealizace 1. myšlenkové konstruováni pojmů o předmětech, které sice ve skutečnosti neexistují a nejsou uskutečnitelné, avšak mají své předobrazy v reálném světě. Proces i. se zakládá na použití abstrakce, která odhlíží od vlastností a vztahů reálných objektů a zavádí charakteristiky, které v realitě nemohou existovat. Prototypem takových i. je pojem bod, který nemá rozměry, podobně přímka, absolutně černé těleso, ideální kapalina ap. l. hraje význ. úlohu v poznání, umožňuje formulovat věd. zákony, vytvářet abstraktní schémata reálných objektů a dějů a touto cestou přispívat k hlubšímu pochopení skutečnosti. l. se užívá také při modelování. Rozdíl mezi fantastickou a věd. i. spočívá v tom, že ideální objekty vědy lze za určitých podmínek vykládat v termínech existujících reálných předmětů;2. psychol . psychický proces spontánního hodnocení reality vyšší mírou přijatelnosti či adekvátnosti, než odpovídá skutečnosti; nadhodnocování dobrého a podhodnocování špatného ve vztahu subjektu k idealizovanému objektu; plně neuvědomované popírání chyb a nedostatků druhé osoby v emocionálně zabarveném vztahu (stavy zamilovanosti). V pojetí hlubinné psychologie obranný mechanismus osobnosti, který dělí ambivalentní objekt či jeho představu na ,,ideálně dobrou" a ,,v podstatě špatnou" polovinu (vnitřní obrany proti pocitům viny a výčitkám svědomí). Při intenzívně prožívaných a dlouhotrvajících emocionálních vztazích může vést proces i. k naprosté závislosti na idealizovaném objektu.
