hyperbola
hyperbola [řec.] 1. mat. středová kuželosečka, která vznikne např. jako množina bodů, pro něž absolutní hodnota rozdílu vzdáleností od dvou různých pevných bodů, tzv. ohnisek, je konstantní a nenulová. Má dvě větve, navzájem souměrné podle tzv. imaginární osy. Druhá osa (tzv. reálná) je osou souměrnosti každé z větví a prochází oběma ohnisky. H. má dvě asymptoty, které se protínají ve středu hyperboly; 2. liter. nadsázka - druh tropu; v běžné řeči i v jaz. um. liter. pojmenování zveličující určitý rys nebo jeho vlastnost formou srovnání dvou jevů na zákl. společného příznaku, který je v jednom z nich obsažen v mnohem větší míře než v druhém (J. Wolker: . . . ne jedněma, tisíci rukama moře se zmocňuji). Charakteristické je použití h. v lid. slovesnosti a v liter. klasicismu a romant., ze žánrů zejm. v sat. liter. (J. Hašek: To bych mohl inzerovat sto let, že se mně ztratil pes. Dvě stě let, tři sta let!).
