hymnus

hymnus [řec.] starořec. sólová nebo sborová píseň na počest boha Apollóna, Dionýsa, Démétry, Herma aj. (homérské hymny, Catullus, Horatius), později chvalozpěv na oslavu reků a jejich hrdinských skutků. Na ant. h. navázalo kř. a vytvořilo duchovní píseň jako součást náb. obřadů k oslavě boha a svatých. V novodobé poezii se h. užívá i mimo náb. obsah jako báseň vznešeného rázu oslavující vlast, národ, přírodu ap.


zpět