hylozoismus

hylozoismus [-izm-, lat.< řec.], filoz. učení o všeob. oduševnělosti hmoty, kdy život, a tedy i citlivost, je vlastní všem věcem přírody. Termín pochází ze 17.st., avšak prvními představiteli h. byli iónští přír. filozofové (Thales, Anaximandros, Anaximenés) v počátcích vývoje starořec. filozofie. Prvky h. obsahuje i učení Hérakleita, Aristotela, stoiků aj.; oživení h. je spjato s renesanční přír. filoz.


zpět