hormická psychologie
hormická psychologie, psychol. směr vzniklý na zač. 20.st., jehož zásady formuloval 1908 W. McDougall a který byl později revidován dynamickou psychol. H. p. odmítá interpretaci chování na základě mechanistických představ o regulaci jednání a je zal. na analýze ,,hormé", tj. vnitřních pohnutek a puzení, které směrují organismus k určitému cíli nebo účelu. Každé chování je proto účelové a cílesměrné, ať je zjevné či nikoliv. H. p. vychází ze tří hl. předpokladů: a) každé chování je cílené, záměrné a účelné; b) každý jedinec je vybaven určitými záměrnými tendencemi chování, nazývanými instinkty; c) veškeré chování je determinováno těmito instinkty nebo jejich odvozeninami (sentimenty, city). W. McDougall vypracoval klasifikaci instinktů a sentimentů utvářejících charakter, který je individuální charakteristikou každého jedince a zdrojem odlišností cílesměrného jednání všech jedinců. H. p. byla podrobena kritice nejen ze strany behaviorismu, ale též stoupenci tzv. dynamické psychol. (např. R. Woodworth), vyzdvihující úlohu aktivity chování živočichů i člověka. Vytýká se jí biologizace psychických jevů, přeceňování úlohy instinktů a podceňování významu vědomí.
