horizont obecně
horizont [řec.], obzor;1. astr. průsečnice nebeské sféry s vodorovnou rovinou procházející stanovištěm pozorovatele;2. geod. a) viditelná část povrchu Země; b) h. skutečný, soustředná kulová plocha procházející daným bodem; c) h. zdánlivý, tečná rovina kolmá na směr zemské tíže v daném bodě; d) h. nulový, kulová plocha nahrazující nulovou hladinovou plochu (geoid); e) h. umělý, miska se rtutí;3. geol. a) poloha nebo vrstva lišící se nějakým znakem od ostatních; b) místní stratigraf. jed. vymezená na základě určitého litologického nebo paleontologického znaku, který h. odlišuje od okolních vrstev;4. hor. viz důlní patro;5. zeměd. viz půdní horizont;6. div. souvislý látkový výkryt pozadí a boků jeviště (film. ateliéru nebo studia). U kulisového jeviště tvoří h. kulisy, které uzavírají pohled do hloubky jeviště;7. filoz. ve fenomenologii E. Husserla zákl. strukturní určení zkušenosti, kdy každá jednotlivá danost .s sebou přináší svůj h. dalších možných zkušeností, především prostorový a časový. H. všech možných a skutečných věcí, které mohou být předmětem zkušenosti, je svět.
