holismus
holismus [-iz-, lat.< řec.], ideal. filoz. směr, tzv. filoz. celků a celistvosti (někdy též holistika a odtud adj. holistický). Vznikl ve 20. letech 20.st. v opozici vůči mechanistickým koncepcím života a pokusům redukovat celek na prostý součet částí. Termín h. zavedl 1926 J. H. Smuts; v knize Holismus a evoluce nahrazuje zákon o zachování hmoty teorii o holistickém procesu. H. považuje pojem celku za centrální filoz. kategorií. Celek je neanalyzovatelný, nepoznatelný, kauzálně nevysvětlitelný, má nemateriální, mystický charakter. Je zdrojem a organizátorem skutečnosti, vyvíjí se v procesu tvořivé evoluce do nových celků. Svět je podle h. organizován v nekonečném počtu celků na různém stupni vývoje.
