holandské malířství
holandské malířství, rozvíjí se od pol. 16.st. v souvislosti s kult., náb. a polit. oddělením sev. provincií Nizozemí; ovlivněno renes. podněty asimilovanými zejm. v dílech Massyse a Lucase van Leyden. H. m. konstituuje samostatné obrazové okruhy (zátiší, krajinomalba, portrét, žánr), které od doby Mistra z Flémalle a bratří Eycků patřily k mal. tradici v rámci symbolických námětů; přír. scenérie a krajiny typu Weltlandschaft byly zřejmě inspirovány benátskou malbou, krajinářskými studiemi z cest a starší iluminátorskou tradicí. Nejvýzn. osobností 16.st. je P. Brueghel st., zobrazující zejm. krajinu a venkovský život. Pro 17.st. je charakteristický rozvoj mal. škol (Amsterdam, Utrecht, Haag, Leiden, Delft), podporovaných soukromým sběratelstvím měšťanských objednavatelů; barokní mal. caravaggiovské orientace pronikalo z Antverp (Rubens) prostřednictvím zvl. utrechtské mal. školy. Na tuto školu navázal také haarlemský portrétista Hals, spojující robustnost a živost Rubensovu s dramatickým pojetím Caravaggiových obrazů; podobně i Rembrandt van Rijn rozvíjel ve svém leidenském období caravaggiovské principy na obrazech se starozákonní tematikou, později se soustředil na zachycení hlubokého vnitřního prožitku. Charakteristickým rysem h. m. je častá specializace malířů v jednotlivých tématech: krajinách (Goyen, Ruisdael), obrazech interiérů (Vermeer), humorných žánrech všedního dne (Steen) a zvl. ve variantách zátiší. V.t. nizozemské výtv. umění.
