hlubinná psychologie
hlubinná psychologie, souhrnné ozn. těch ideal. a iracionalistických směrů v burž. psychol., které považují podvědomou a nevědomou motivaci za rozhodující hybnou sílu lidského chování. Termín se rozšířil od 30. let 20.st. zejm. pro směry, jež se oddělily od původní Freudovy psychoanalýzy. Tzv. hlubinná dimenze zkoumání psychické činnosti je dána tím, že analýza postupuje od vědomé činnosti k hlubším (skrytým) příčinám jednání zakotveným v nižších nebo vývojově starších vrstvách osobnosti. Zaměření na nevědomé souvislosti bylo zejména v psychopatologii do jisté míry oprávněné, pokud odhalovalo jednostrannost těch směrů, které ztotožňovaly psychiku a vědomí a vysvětlovaly duševní život člověka jednostranně intelektualisticky. H. p. podcenila akt. úlohu vědomí, vůle a činného sebeutváření osobnosti v procesu vzájemného působení člověka a sociálního prostředí a vytvářela zjednodušující stereotypní schémata interpretace lidského jednání vůbec.
