hliník aluminium
hliník, aluminium, Al, chem. prvek llI.B skupiny periodické soustavy, at. číslo 13, relat. at. hm. 26,981 54. Stříbřitě bílý, lesklý, lehký, tažný kov dobře vodící el. proud, t.t. 660 °C, t.v. 2 270 ° C; objeven 1825. V přírodě je pouze ve slouč. (např. hlinotokřemičitany, živce, jíly), třetí nejrozšířenější prvek v zemské kůře. Vyrábí se z bauxitu elektrolýzou oxidu hlinitého rozpuštěného v roztaveném kryolitu Na3AlF6. Používá se hl. ve slitinách jako konstrukční materiál, v el.tech. na vodiče, ve výr. kovů, např. chromu, manganu, titanu aluminotermií. H. se na vzduchu pokrývá ochrannou vrstvičkou oxidu. Ve slouč. je amfoterního charakteru a má oxidační číslo III. Význ. slouč. hliníku jsou např.: oxid hlinitý, hydroxid hlinitý, chlorid hlinitý, síran hlinitý. Hlinité kamence M1Al(SO4)2.12H2O mají podobné užití jako síran; tetrahydridohlinitan sodný Na(AlH4) je důležité redukční činidlo; hlinitokřemičitany alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin se používají jako iontoměřiče, molekulová síta a nosiče katalyzátorů.
