krétsko-mykénská kultura
krétsko-mykénská kultura, kultura doby bronzové v oblasti Egejského moře; dělí se na tři údobí : a) přibližně 3000-2300 př.n.l., kdy stály v popředí zejm. Kykladské ostrovy (kultura kykladská); na Krétě bylo období raně mínójské (podle mytického krále Mínóa) a na řecké pevnině období raně heladské; b) přibližně 2300-1600 př.n.l.; na Krétě vznikaly velké paláce (Knóssos, Faistos) a vytvářelo se písmo; obyv. Kréty neznámého pův. bylo nositelem nejstarší evr. civilizace; c) kolem 1600-1200 př.n.l.; kult. vliv Kréty se výrazně projevil na řec. pevnině (pozdní doba heladská zvaná též doba mykénská), kde vznikaly rovněž velké paláce, na rozdíl od Kréty opevněné mohutnými hradbami (Mykény, Tíryns, Athény). Tvůrci mykénské kultury byli Rekové (Achajové), kteří ovládali i Krétu. Jazykem záznamů v lineárním písmu B (zejm. z Pylu v jz. Řecku a z Knóssu) byla řečtina. Mykénská civilizace zanikla kolem 1200 př.n.l. zřejmě pod úderem takzvaných mořských národů. V.t. Mykény, egejské výtvarné umění.
