hřích
hřích a) stěžejní pojem kř. náboženství, chápaný jako výraz neposlušnosti vůči bohu, urážka boha či porušení boží smlouvy. Kř. náb. odvodilo původ h. z adamského pádu a vytvořilo tak postulát dědičného (prvotního) h. (smysl h. je v jeho obecnosti, vyplývající z prvotního h. Adama a Evy, kteří se podle mýtu chtěli vymknout boží autoritě; být člověkem proto znamená být hříšníkem, neboť čistý se nemůže zrodit z nečistého). Kř. teol. rozlišila několik zákl. významů slova h. (neúmyslné opuštění cesty určené bohem, nepravost, přestoupení příkazu, vzpoura či odmítnutí boha) a propracovala různé systémy závažnosti a zbavování se h. Náb. pojetí h. sehrálo důležitou roli v četných teol. sporech uvnitř církve (heretické směry, reformace). V.t. adamský pád; b) přeneseně porušení určitého závazku či normy, neposlušnost a provinění vyžadující trest
