hák obecně
hák [něm.] nářadí na konci zakřivené a upravené k zachycování nebo strhávání. V zem. - historickým předchůdcem dnešního pluhu; dodnes se hák používá v primitivním zemědělství. V cyklistice poslední člen pelotonu. V boxu krátký úder ohnutou paží, loket poblíž boku; účinný úder používaný v obraně i v útoku na střední a krátkou vzdálenost. Ve voj. součást přední části některých hist. palných zbraní, sloužící ke stabilizaci (zahákování) hlavně (hákovnice).
