gryf
gryf [řec. grýps, lat. gryphus], myt. zvíře tvoř. z části těl růz. živoč. v eg. mytol. démon ochrany a msty s tělem lva, okem člověka, zobákem sokola, supími křídly, beran. rohy, ploutvemi místo uší a hadem místo ocasu, s hlavou zdob. dvěma vys. pštros. pery. Řec. g. zobr. jako lev s orlí hlavou a křídly. Představa bytostí podobných g. je častá v zemích Blízkého vých. Vedle náb. (kult.) významů též význ. dekor. či symb. (v kř. jeden ze symbolů vzkříšení).
