gladiátoři
gladiátoři [-dy-, lat.], zápasníci, většinou otroci, určení pro veřejné hry, které u Etrusků a Římanů měly pův. poslání pohřebních slavností. Od 1.st. př.n.l. se staly pouze krvavou podívanou v amfiteátrech a rozšířily se po celé řím. říši. Pro krutost, s níž se s g. zacházelo, stávala se jejich střediska někdy ohniskem vzpour otroků (Spartakus). Za císařství se postavení g. zlepšilo a mohli dosáhnout i vlivného postavení u dvora. Gladiátorské hry ve vých. části říše zakázal císař Konstantin I. Veliký 325, začátkem 5.st. císařem Honoriem zrušeny vůbec.
