galantní sloh
galantní sloh, hud. sloh v období přechodu od baroka ke klasicismu. První fáze (asi 1710-40) vznikla jako odnož pozdně barokního slohu; hl. znakem je převaha figurativních prvků a oslabení polyfonní motivické práce. Hl. představitelé F. Couperin, G. Ph. Telemann, D. Scarlatti, G. Tartini. Druhá fáze (asi 1750-75) je negací baroka; odmítá patos barokní hud. a její přísný kontrapunkt, uplatňuje přirozenost a lehkost, průzračnou harmonii, figurativnost, rafinovanost v dynamice a artikulaci. Delší souvislá melodie se stává členitější (typickou jednotkou je většinou dvoutaktí). Z představitelů B. Galuppi, G. B. Sammartini, L. Boccherini, J. Ch. Bach, v raném díle J. Haydn a W. A. Mozart. - V.t. rokoko.
