génius obecně
génius [-ny-, lat.], 1. člověk mimořádného tvůrčího nadání; 2. řím. mytol. strážný duch provázející člověka od okamžiku zplození do jeho smrti; strážce lidských osudů. Podle st. bájí umíral s člověkem, podle novějších člověka přežíval. Někdy považován za zástupce tvůrčích schopností jedince. Existovali g. lidí, jednotlivých lokalit, různých sdružení ap. Kult g. měl do císařské doby charakter soukromý, později veřejný (kult g. zbožštěného panovníka). Obdoba staroegyptského duchovního dvojníka (Ka) a předobraz anděla strážného v kř. náboženství.
