gándhismus
gándhismus [-iz-], spol. polit. a náb.-filoz. učení zal. M. K. Gándhím v období boje Indie za nezávislost. Je ideologií nár. osvob. zápasu vedeného ind. společnosti; stal se oficiální ideologií strany Ind. nár. kongres. Charakterizuje jej systém zákl. polit. zásad: dosažení nezávislosti Indie pokojnými prostředky cestou vtahování širokých mas do osvob. zápasu, obyvatelstvo však nemá sahat k násilným prostředkům; v boji za nezávislost se mají spojit všichni Indové bez ohledu na náb., národnostní, kastovní a třídní rozdíly pod vedením strany Ind. nár. kongres; víra v možnost dosažení třídního smíru cestou arbitráže v konfliktech mezi rolníky a statkáři, dělníky a kapitalisty; idealizace patriarchálních poměrů, výzvy k obnově rolnických občin a domácího řemesla, zejm. tkalcovství; dovolávání se náb. cítění mas. Hl. myšlenkou g. je princip nenásilí, který vedl Gándhího a jeho následovníky k ideji satjágrahy, tj. vytrvalosti v pravdě, což v podmínkách nadvlády brit. imper. ústilo v odmítání spolupráce a v občanskou neposlušnost. - Filoz. vychází g. z myšlenky totožnosti boha a pravdy. Poznávání pravdy se chápe zároveň jako akt morálního sebezdokonalování. To opět souvisí se zásadou ahinsy, přikazující nejen nepůsobit fyzické škody živým bytostem, ale nevyvolávat ani škody duchovní. Mravní zdokonalování je neseno zákonem lásky a zákonem utrpení, jež přikazují smiřovat se s bolestí a být stále ochoten k sebeobětování; to formovalo způsob života stoupenců g. ve směru sebeobětování a asketismu. Stoupenci g. idealisticky věří, že spol. život je určován úrovní morálního vývoje lidí, a snaží se proto i politiku podřizovat morálce. Odtud učení o prvenství prostředků před cíli, protože v prostředcích se prý nejlépe vyjadřuje morální vůle lidí. Užívané prostředky mají být i měřítkem správnosti nebo nesprávnosti polit. jednání. Ještě za života Gándhího se projevovaly mezi stoupenci g. názorové i taktické rozdíly. Tak D. Néhrú neuznával rozhodující význam principu nenásilí a ukazoval na pozitivní úlohu vývoje velkého prům.; sám Gándhí za 2.svět. války uznával nezbytnost ozbrojeného boje proti hrozbě jap. vpádu do Indie. Po dosažení ind. nezávislosti (1947) se názorové a taktické rozdíly mezi stoupenci gándhismu, pokud jde o další společenský, hospodářský a politický vývoj Indie, dále prohloubily.
