futurologie
futurologie [lat. + řec.], v nejširším smyslu soubor představ o budoucnosti lidstva; v užším smyslu oblast vědeckých výzkumů zabývajících se perspektivami společenských procesů; někdy též synonymum prognostiky. Termín f. pochází od něm. sociologa O. Flechtheima, který tak 1943 označil "filozofii budoucnosti" v protikladu k různým ideologiím a utopiím. V 60. letech 20. st. se termín f. rozšířil v literatuře ve významu "historie budoucnosti", též "vědy o budoucím", která je povolána k monopolizaci prognostických funkcí různých vědeckých disciplín. Od konce 60. let 20. st. se častěji hovoří o "zkoumání budoucnosti" a výraz f. slouží jako symbol takových výzkumů. Vývoj f. souvisí s teoriemi o postindustriálním vývoji svobodné společnosti, jejíž ekonomický základ tkví ve svobodném trhu. (Z. Brzezinski, R. Aron, G. Fourastier aj.). Reformistické směry ve futurologii se naproti tomu snažily dokazovat nezbytnost konvergence tržní, kapitalistické společnosti a její ekonomiky ve společnost socialistickou se státně řízenou ekonomikou. Politický vývoj na konci 20. st. spojený s rozpadem býv. komunistického bloku kolem SSSR prokázal tento směr futurologie za mylný. Mezi představitele reformistické f. patří D. Bell, A. Tofler, R. Jungk. Objevují se i levě radikalistické koncepce, hlásající nutnost katastrofy moiderní civilizace tváří v tvář převratným změnám, jež vyplývají z vědeckotechnické revoluce. Významné místo ve f. zaujímá Římský klub, z jehož iniciativy se provádí globální modelování perspektiv dalšího vývoje lidstva pomocí samočinných počítačů. Členové Římského klubu se rozdělili na dva směry: pesimistický šířil neomaltuziánské teorie, optimistický věří v možnost optimalizace kapitalismu.
