fotografie
fotografie [řec.], zobrazování objektů (osob, předmětů) působením světla na fot. citlivou vrstvu; též hotový fot. snímek. Předchůdcem f. byla camera obscura (temná komora). Citlivost sloučenin stříbra na světlo byla objevena 1725; nebyla však známa možnost ustálení obrazu. První prakticky použitelné snímky byly získány daguerrotypií. V dnešních fot. přístrojích zachycuje objektiv světlo, vysílané nebo odražené fotografovaným předmětem; jeho obraz se promítá na fot. citlivou vrstvu; vzniká obraz neviditelný (latentní), který se po vyvolání stane viditelným a po ustálení stabilním, tzv. negativním obrazem. Obdobným procesem se z negativního obrazu získá obraz pozitivní (má přirozené podání odstínů šedi, popř. barev). Pomocí inverzních fot. materiálů lze ziskat pozitivní obraz i zkrácenou cestou. Vlastnostmi fot. citlivých vrstev se zabývá senzitometrie, běžnými pochody (zobrazením předmětu) fyzika a chemie (v.t. fotografický proces). Vedle f. amatérské a um. má f. široké uplatnění, např. v dokumentaci (fotokopie knih, dokumentů), v řadě vědnich oborů (astronomie, mapování, sledování velmi rychlých procesů), ve sdělování informací (aktuální události, sport), v kriminalistice. F. je základem kinematografie.
