fotoelasticimetrie
fotoelasticimetrie [-ty-, řec.], zjišťování rozdělení napětí v technických zařízeních (například mostech nebo strojních součástech) na jejich modelech z průhledných hmot (z plexiskla, perspexu, celuloidu, dekozitu); využívá se umělého dvojlomu vzbuzeného v modelu mech. silami. Model umístěný v polarizátoru se prosvěcuje rovnoběžným, lineárně polarizovaným světlem, které po průchodu zkříženým analyzátorem vytvoří interferenční obrazce. Při menším zatížení modelu se pozorují temně zbarvené izokliny (čáry stejných směrů hl. napětí) a při větším zatížení pak stejně zbarvené izochromáty (čáry stejných rozdílů hlavních napětí), z nichž lze odvodit směr a velikost hl. napětí. F. prostorová řeší napjatost na trojrozměrných modelech metodou slepovaných modelů nebo metodou rozptýleného světla. Povrchová napětí možno vyšetřovat buď metodou Tesařovou, nebo použitím dvojlomých laků.
