fonologie
fonologie [řec.], jazykovědná disciplína zkoumající využívání a fungování zvukového signálu v jazyce. Studuje soustavu zvukových prostředků jaz. a jeho systém fonémů, zkoumá funkce hlásek vzhledem k vyšším složkám jaz. (jejich schopnost rozlišovat slova svou přítomností či záměnou). Vznikla z přírodovědně zaměřené fonetiky ve 20.letech 20.st. na zákl. prací Baudouina de Courtenay a F. de Saussura. Význ. školy: pražská (V. Mathesius, N. S. Trubeckoj, Bohuslav Havránek, B. Trnka, J. Vachek), kodaňská (L. Hjelmslev), leningradská (L. V. Sčerba), moskevská (R. I. Avaněsov) americká (E. Sapir, R. Jakobson).
