filozofie vědy
filozofie vědy, směr v souč. filozofii, zkoumající strukturu věd. poznatků, prostředky a metody věd. poznávání, způsoby zdůvodnění a vývoje vědění a historii vědy. F. v. se opírá z jedné strany o pozitivistické koncepce v teorii poznání, z druhé strany o přírodní vědy (fyziku, chemii a biologii), z nichž čerpá materiál pro svá metodologická zobecnění. Počátky f. v. jako samostatné oblasti sahají do 1.pol. 19.st. a jsou spojovány se jmény W. Whewella a J. S. Milla; rozpracování a rozšíření okruhu problematiky je spojeno s pracemi B. Bolzana, E. Macha, H. Poincarého a J. Duhema. Koncepce logického pozitivismu (M. Schlick, R. Carnap, E. Feigl) se staly nejvlivnějším směrem ve filozofii vědy v průběhu 20. a zač. 30.let; navazují na subjektivně idealistické názory E. Macha, logický atomismus B. Russela a L. Wittgensteina. Zjednodušující redukce f. v. na logickou analýzu jazyka a systém tzv. protokolárních vět za účelem eliminace "metafyzických", tj. světonázorových problémů byla v konfrontaci s reálným vývojem vědy podrobena ostré kritice. Koncem 50.let se do centra pozornosti f. v. dostala problematika vývoje vědy. Koncepce spjaté s krizí novopozitivistických teorií vědy a charakterizované spojením s historií vědy ("historický směr") spadají do tzv. postpozitivistického směru ve vývoji filozofie a činí si nárok na postižení vývoje věd. myšlení vcelku i v určitých historických obdobích (zejm. metodologický falzifikacionismus K. R. Poppera, teorie vědeckých revolucí T. S. Kuhna, historický model rozvoje věd. poznání S. E. Toulmina, koncepce věd.výzk. programů I. Lakatose). Přestože tyto koncepce obsahují nezřídka plodné myšlenky, iniciují nové směry a metody výzkumu věd. poznání, nepřekonávají však filoz.-gnozeologické pozice novokantovství, pragmatismu nebo konvencionalismu, a to vše vede k neřešitelným rozporům, které se namnoze ještě více vyhrocují. V souč. vývoji f. v. se objevují i snahy o syntézu postpozitivistického historismu s výsledky teorie modelů, logické sémantiky a strukturalismu speciálních věd na jedné straně, na druhé straně se však rozvíjejí koncepce tzv. finalizace vědy, které se snaží všestranněji obsáhnout společenské souvislosti a předpoklady rozvoje vědy.
