fenomenologická sociologie
fenomenologická sociologie, směr. v sociol., který v reakci na pozitivistickou sociol. naturalistického typu klade důraz na postavení individua v sociálním světě, na jeho prožívání sociálních situací a na studium každodenní činnosti jako zákl. objektu sociol. poznání. První vývojová etapa, evropská (A. Vierkandt, M. Scheler, M. Geiger), nezanechala v sociologii podstatnější vliv. Druhá, americká, vychází z Husserlova pojetí ,,životního světa", které do sociol. podoby převedl A. Schütz. Na něho navázal jednak umírněný směr, představovaný např. P. Bergerem, který neredukuje sociální realitu zcela na subj. prožitky a situace, jednak směr radikální, představovaný etnometodologií, který zdůrazňuje abs. situační podmíněnost, a tedy neopakovatelnost lidského chování a interakce. V tomto pojetí se sociol. nutně mění v ,,idiografickou" vědu. F. s. je subjektivistickou reakcí na krajní scientismus.
