fatalismus
fatalismus [-iz-, lat.], světonázorová pozice považující všechny události i lidské činy za důsledek nevyhnutelného předurčení, které zcela vylučuje jak svobodnou vůli, tak nahodilost. Odtud - fatalista, fatální apod. Rozlišují se tři hl. formy f.: mytologický a později tzv. f. všedního dne, který chápe předurčenost jako iracionální temný osud, dále teologický f., který absolutizuje vůli všemohoucího boha, a racionalistický f., splývající s mechanickým determinismem, který věří v neúprosné zřetězení příčin a následků uvnitř uzavřené kauzální soustavy. Prvý typ f. je obecně rozšířen v počátcích kultury, později se projevuje v tzv. okultních vědách (např. v astrologii) a výrazně oživuje v období úpadku nebo přechodu (od pozdní antiky přes pozdní renes. až po nadšení pro astrologii a okultismus ve 20.st.). Filozoficky rafinovanou podobu nabývá f. v iracionalistických proudech filozofie života (O. Spengler). Teologický f., podle něhož bůh předurčil jedny ke spasení a jiné k zatracení, se projevoval zejména v islámu, v raně středověkých kř. kacířstvích, v kalvinismu a jansenismu. Racionalistický f. zastával Démokritos, T. Hobbes, B. Spinoza a představitelé mechanického determinismu (P. S. Laplace). Filoz. bezobsažné jsou ty formy f., které věří v biol. předurčení člověka (C. Lombroso).
