faktor obecně
faktor [lat.] činitel; V.t. factoring; faktorský systém, faktor času, faktor grafu, faktor intenzity napětí apod. Podrobně 1. síla uplatňující se v nějakém procesu, činitel; 2. chem. a) gravimetrický f., číslo udávající, kolik gramů látky hledané formy se nachází v 1 gramu vazitelné formy; b) titrační f., číslo, jímž se násobí objem přibližně normálního roztoku, aby se ziskal teor. objem přesně normálního roztoku; 3. genet. a) dědičný f., hereditární činitel - genet. struktura odpovídající za určitý fenotopový znak; užívá se tehdy, pokud není známo, zda jde o jeden čí více genů, jaká je jeho lokalizace atd.; b) fertilní f., F-faktor, sex-faktor - plazmid vyskytující se u některých druhů bakterií, který uděluje buňkám schopnost předávat jejich DNA do jiných buněk; c) feminizační f. - dědičný činitel opovědný za vytváření samičího pohlaví; d) kompatibilní f. - dědičný činitel odpovědný za schopnost párování a křížení; užívá se u nižších organismů, např. u hub; e) maskulinační f. - dědičný činitel opovědný za vytváření samčího pohlaví; 4. ekol. činitel ovlivňující vznik, rozvoj i stav společenstva rostlin i živočichů. Ekol. f. se děli na faktory abiotické (neživá příroda) a faktory biotické (živá příroda), dále na faktory přímé a faktory nepřímé, příp. na faktory vnitřní a faktory vnější. V rámci ekosystému či geobiocenózy lze dělit vlivy na faktory půdní či ddafické, faktory klimatické a faktoriy biotické. Komplex nepřímých činitelů, které působí na půdu a klima, je označován jako f. entopický (reliéf, orientace ke svět. stranám, expozice vůči větru). Podle podílu člověka se f. dělí na faktory přírodní a faktory umělé; 5. viz factoring; faktorský systém.
