fakticita

fakticita [-ty-, lat.], ,,vlastnost" býti faktem; skutečnost pouhého existování, výskytu. V ideal. ontologii existencialismu (M. Heidegger) charakteristika tzv. vrženosti (toho, že vždy již je) lidského bytí do světa, zdůrazňující doslovný význam termínu dasein (,,bytí - zde"); má též význam jednoho z modů času (minulost jako přítomná v současnosti).