ergonomie
ergonomie [řec.], ergonomika, ergologie - vědní oblast zaměřená na zkoumání interakce mezi člověkem a tech. systémy, jež člověk vytváří; interdisciplinární obor zabývající se studiem člověka v jeho prac. prostředí na zákl. analýzy dílčích systémů (člověk-stroj, člověk-pracovní činnost, člověk-prac. podmínky) z hlediska ochrany zdraví pracovníků při zvyšování efektivity práce; věda o zákonitostech práce a vztazích mezi člověkem a určitými faktory prac. procesu, umožňující praktické užití získaných poznatků ve spol. praxi (optimalizační a racionalizační ergonomické projekty). Ergonomický přístup je charakterizován kombinací a integrací biol. (lék.), spol. vědních, tech. a ekon. disciplín (prac. lék., fyziol., bioklimatologie, hygiena práce, antr., psychol., sociol., teorie regulace a řízení) při analýze výkonových, řídících, monitorovacích a zátěžových funkcí lidské i tech. složky daného systému. Z hlediska dynamiky řízení sledovaných systémů pracuje e. zhruba se čtyřmi zákl. modely lidského činitele: fyziol., psychologickým, s modelem vycházejícím z teorie informace a s modelem vycházejícím z teorie řízení. Toto východisko je podmíněno požadavky systémové analýzy možností a mezí (kapacity) lidského faktoru, formulovanými B. F. Lomovem (psychofyziol. jevy jsou mnohorozměrné a mají hierarchickou strukturu, klasifikace vlastností i výkonů člověka musí být mnohorozměrná, determinismus psychofyziol. jevů je třeba uvažovat jako složitý a proměnlivý fenomén). Z respektování těchto požadavků vyplynula i struktura souč. e., rozlišující čtyři zákl. směry: psychofyziologický (vypracovávání integrálních charakteristik člověka ve formě nelineárních funkcí různých složek), systémově technický (komplexní projektování systémů člověk-stroj), aplikačně exploatační (sledování otázek věd. organizace práce, psychol. otázek řízení a zvyšování efektivity prac. činnosti) a směr pedag. (profesionální výběr a odborná příprava pracovníků, psychodiagnostika). Hist. má e. stejně jako inženýrská psychol. kořeny v experimentální prům. psychol. 1.pol. 20.st. (měření reakčních časů v průběhu prac. procesů, zjišťování faktorů únavy, vjemových parametrů). Podnětem ke vzniku e. jako vědního oboru se stala potřeba adekvátního zvládání složité voj. tech. neškoleným personálem během 2.svět. války (konstrukce optimálních sdělovačů a ovládačů zejm. u letadel). V.t. ergonomický.
