epifanie
epifanie [-ny-, řec. epifaneia, zjevení], víra ve zjevování bohů či v projevení boží síly, typická pro řec. náb., zejm. od 5. st. př.n.l. V helénistickém období byly účinné vlastnosti zjeveného božstva přenášeny na vladaře (v Římě na řím. císaře). Podstatu e. přejalo i kř. náb. (např. proměna vody ve víno v Káni Galilejské).
