energetismus
energetismus [-tyz-, lat.< řec.], filoz. koncepce rozšířená mezi částí přírodovědců zejména koncem 19. a počátkem 20.st.; vznikla v souvislosti s přestavbou fyz. představ o struktuře a vlastnostech hmoty. Stoupenci e. redukovali přír. jevy na přeměny forem energie zbavené materiálního základu. W. Ostwald, E. Mach a jiní přírodovědci interpretovali přír. vědy z hlediska energie a popírali přitom vědeckost atomistické teorie. Později pod vlivem úspěchů atomistiky museli však přiznat reálnou existenci atomů. Teorie e. byly obnoveny v méně systematické podobě také v souvislosti s novými poznatky jad. fyz. a fyz. elementárních částic. Zejména objev defektu masy, možnost přeměny párových částic v pole a naopak byly vykládány jako možnost přeměny hmoty v energii a naopak. Tato energetická tvrzení se odvolávala na zákon vzájemného spojení masy a energie, který byl interpretován jako zdůvodnění takové možnosti. Svými gnoseologickými kořeny tkví e. na jedné straně v úspěších energetické metody v přír. vědách, na druhé straně má své kořeny v problémech teorie o struktuře hmoty. Jako filoz. směr se objevuje vždy tehdy, když před vědou vyvstává úkol proniknout do hlubší strukturální úrovně hmoty. Ostwaldův e. odrážel nerozhodnost věd. myšlení při hledání cest k poznání at. struktury hmoty. Souč. e. je vyvoláván obtížemi fyz. při poznávání struktury elementárních částic.
