enantiomerie
enantiomerie [-ty-, řec.], chem . stereoizomerní vztah (vzájemné prostorové uspořádání) dvou chirálních slouč. (izomerů) lišících se absolutní konfigurací na všech prvcích chirality v molekule. Tyto dva izomery, nazývané enantiomery (antipody), jsou vzájemně zrcadlovými obrazy; proto se e. nazývá též zrcadlová izomerie. Enantiomery mají všechny chem. a fyz. vlastnosti shodné s výjimkou těch, při nichž interagují s jiným chirálním prvkem; např. enantiomery se liší v reakcích s chirálními chem. činidly nebo enzymy. Z fyz. vlastností jeví odlišnou opt. aktivitu (znaménkem, nikoliv číselnou hodnotou); proto je e. nazývána též optická izomerie. Pro ozn. absolutní konfigurace páru enantiomerů se užívají znaménka opt. aktivity ( +) a (-) (nesprávně d- a l-) nebo symboly R a S pro všechny slouč. či D a L pro aminokys. a sacharidy; tyto symboly nevyjadřují smysl opt. otáčivosti. V živé hmotě se uplatňuje obvykle pouze jeden z obou možných enantiomerů; např. všechny aminokys. v bílkovinách mají absolutní konfiguraci L. Enantiomery se proto většinou význ. liší svými biol. vlastnostmi.
