dálkoměr
dálkoměr 1. geod. přístroj k měření vzdáleností; d. optický vychází z řešení velmi protáhlého pravoúhlého či rovnoramenného trojúhelníku, v němž se měří buď malý dálkoměrný úhel (d. s konstantní základnou), nebo základna (d. s konstantním úhlem); dosah 150 m, přesnost několik cm. D. elektronický (světelný, radiový) vychází z určení fázového rozdílu (d. fázový) ve stejném okamžiku vyslané a přijaté, na opačném konci délky odražené (zrcadlem, hranolem, dvojníkem dálkoměru) a vhodně modulované světelné nebo radiové vlny; dosah d. světelného až 40 km, d. radiového až 120 km, přesnost zhruba 1.10-6 až 3.10-6 délky;2. fot. přístroj k určování vzdálenosti fotografovaného předmětu. Skládá se ze dvou zrcátek, z nichž z 1 je pevné a polopropustné, z 2 otočné. Pozorovatel vidí předmět současně ze dvou míst; obrysy předmětu splynou po natočení z 2 o příslušný úhel, jehož velikost udává vzdálenost předmětu.
