elektrický náboj
elektrický náboj, veličina určující míru té vlastnosti některých mikročástic (elektronu, protonu, popř. pozitronu), která se projevuje vzájemným silovým působením. E. n. je vždy spojen s látkou a vyskytuje se ve dvou videch: kladném a záporném. Každý e. n. lze vyjádřit jako celistvý násobek elementárního náboje. V izolované soustavě se celkový náboj nemění (zachovává). Udává se v coulombech (C).
