ekonomický růst
ekonomický růst, proces kvantitativních a kvalitativních změn ve výr. silách a výr. vztazích spol. Vývoj výr. sil je neoddělitelně spojen s vývojem výr. vztahů. Pro účely teor. analýzy je však možné jej vyčlenit a zkoumat samostatně. Naturálně věcné podmínky a vztahy vývoje výr. sil jsou analyzovány teoriemi hosp. růstu. Teorie e. r. zdůvodňují vzájemnou spojitost mezi technickoekon. kategoriemi reprodukce a tempem jejího rozšiřování; zkoumají zejm. faktory umožňující potencionálně možný růst ekonomiky, vzájemnou závislost technickoekon. kategorií zajišťujících trvalý růst, cesty k dosažení trvalého růstu. Pro 50. léta 20. st. je charakteristický vznik a rozvoj keynesovské varianty teorie růstu; jejími zakl. byli R. Harrod a E. Domar. Podle J. M. Keynese má v hosp. růstu nejdůl. úlohu formování poptávky, zvl. poptávky po investicích. Keynesiánské modely vedly k závěru, že míra akumulace je hl. strategickým faktorem a zákl. parametrem regulace dlouhodobého růstu; tempo e. r. je stálé, je-li stálý podíl úspor na důchodu a kapitálový koeficient (tzv. zaručené tempo růstu). Odchylky skutečného tempa e. r. od zaručeného vyvolávají cyklické výkyvy; proto jsou nutné zásahy státu regulací poptávky. - Od 50. let 20. st. je známa teorie e. r. neoklas. směru polit. ekon.; jejím zákl. jsou produkční funkce zal. na spojitosti mezi vynaloženými ekon. zdroji a vyrobenou produkcí a systém kvantitativních charakteristik k ohodnocení ekon. vlivů tech. pokroku na e. r.
