egyptské výtvarné umění
egyptské výtvarné umění, formuje se v předdyn. období (náměty a tech.) v malované keramice, nástěnných malbách (z principu symetrie vyplývající zavedení kompozice a rámování jako projev uspořádání prostoru; hrobky v Hierakonpoli) a řezbě (nůž z Džebel el-Araku). Plynule navazuje raně dyn. období, v němž se uplatňují i mezopotámské vlivy (kompoziční principy bojových výjevů, zvěrné motivy); rozvíjí se glyptika (břidlicové palety k roztírání líčidel - Narmerova, Paleta města, Lovecká paleta) a monumentální soch. (sochy Chasechema), v reliéfech se projevuje jisté formální zjednodušení a uvolnění postojů. - Soch. Staré říše vychází z předchozího období (vápencová socha Džósera z jeho serdábu), objevuje se idealizované pojetí lidské postavy s převažující geom. stylizací a strnulostí u božských osob (dioritová socha Raachefa), u představitelů nižší hierarchie se setkáváme s větší volností výrazových prostředků a se zdůrazněním lidských aspektů (rodinná skupina trpaslíka Seneba) i realismu (tzv. náhradní hlavy z Gízy). Um. král. zádušních chrámů (Sahuréův v Abúsíru) představuje reprezentaci náb. a veř. činnosti, u soukromých hrobek (Ptahšepsesova mastaba v Abúsíru, Cujova, Ptahhotepova a Mererukova v Sakkáře) jsou naopak zachyceny real. scény každodenního života; vrcholem nástěnné malby tohoto období jsou tzv. médúmské husy. - V um. Střední říše se objevuje nové pojetí prostoru a rytmu spočívající v jistém oproštění od strnulé hieratičnosti (sochy sedícího Mentuhotepa I. z Dér el-Bahrí); tradice předchozích období jsou respektovány a dominantní úlohu pro modelaci hraje světlo (Amenemhét I., Senwosret I.). Vytvářejí se místní um. školy a rozšiřuje se bloková socha. Vrcholem mal. jsou malované dřevěné rakve (rakev Džehutinachtova). Koncem 12. dyn. nastupuje strohá lineárnost s důrazem na detail, reliéf rozvíjí hist. a voj. výjevy. - Soch. Nové říše navazuje na tradice předchozího období; nové je pojetí výrazu obličeje, které jemnou modelací zdůrazňuje (zvl. za Hatšepsowety) krásu a půvab. Rozšiřují se skupinové sochy; v zádušním chrámu v Dér el-Bahrí je patrná větší svoboda um. projevu a menší vázanost hieratickým kánonem. Současně se výrazně rozvíjí mal., zvl. v hrobkách králů i soukromníků (Dér el-Madína, Údolí králů). Za Amenhotepa IV. vítězí reformní amarnský styl, záhy však dochází k částečné restituci tradičního um. (hrobka Setchiho I. a královny Nefertári). Ramessovské období je charakterizováno rozvojem reprezentativní arch. (Karnak, Luxor, Ramesseum, skalní chrám v Abú Simbel). V soch. obecná tendence k monumentalitě vede ke kolosálnímu pojetí (Ramesse II., III.), rozvoji hist. reliéfu (zvl. v období 19. dyn.) a uplatnění hieratické perspektivy. - Pozdní období je charakterizováno napodobováním a za 26.dyn. vědomým navazováním na kompoziční principy a přísný real. umění Staré říše. V helénistickém a řím. období (s centrem v Alexandrii) reprezentují snahu o tech. dokonalost, real. a syntézu um. stylů (řec. vlivy na reliéfech z hrobky velekněze Petosíra v Tuna el-Džebel) období prvních st. n.l., zvl. fajjúmské portréty. Vlastní e. v. u. končí přijetím kř. ve 3.st. a doznívá v um. koptském a částečně i islámském. Nositelem vývoje e. v. u. byla převážně kamenná plastika a arch., jejíž součástí je často kolorovaná reliéfní výzdoba (obvykle zahloubený reliéf en creux) a nástěnné malby freskové a kvašové tech. Arch., reprezentovaná kromě hrobních staveb (mastaba, pyramida) zejm. chrámovými areály (Sakkára, Karnak, Luxor, Dér el-Bahrí, Abú Simbel), je zal. na principu svislé podpory a vodorovného kladí; nejpozději od 5. dyn. se objevují hypostylové formy, jako nový prvek sloup (palmový se zužujícím se dříkem, svazkové s lotosovou nebo papyrusovou hlavicí, na něž později navazují antropomorfní a zoomorfní hlavice), současně i nová prizmatická forma - obelisk. Pro e. v. u. je charakteristické úzké sepětí reliéfu a malby, jejichž ikonografie zahrnuje jak reprezentativní, náb. a kultovní výjevy, tak i rozsáhlou tematiku ze všech oblastí života eg. spol. Pro zobrazení je charakteristická motivace náb. představami a tvorba podle závazné, obecně existující představy (rozhoduje věcná představa o předmětu, nikoli podoba, v níž se jeví našemu zraku); z toho pramení narativní charakter a zřeknutí se perspektivy (objevuje se v kresbách a náčrtech), kombinace různých pohledů u zobrazovaných postav, aditivní systém řazení a horizontální členění obrazového prostoru. Um. řemeslo rozvíjelo zejm. zlatnictví s barevnými emaily, glyptiku, textil a od raných fází fajánsové předměty.
