edice
edice [-dy-, lat.] 1. vydání, vydávání slovesného nebo hud. díla; 2. série publikací vyd. s jistým zaměřením (stejná tematika, spisy určitého autora); 3. výsledek práce editora při úpravě díla pro tisk; kritické vydání písemných pramenů, tj. diplomatických a vyprávěcích. V dějepise přesné, kritické a přehledné zveřejnění buď jednoho (zpravidla písemného) hist. pramene, nebo provenienčně, časově, místně a věcně (hist.) vymezeného souboru pramenů. Ediční tech. se vyvíjela od 16.st., zvl. s rozvojem pomocných věd hist. a s prohlubováním hist. kritiky pramenů, od 19.st. se zdokonalováním typografické a reprodukční tech. Ediční zásady u nás prakticky propracoval G. Dobner (Monumenta historica Bohemiae, 1764-1785); tyto zásady byly postupně zdokonalovány při vydávání pramenů jak středověkých, tak i moderních (tzv. archografie); 4. liter. v zásadě se rozlišuje e. dokumentární a kritická. E. dokumentární reprodukuje text co nejvěrněji a) fotograficky (tzv. faksimilie, zvl. u rukopisů); b) tiskařsky napodobením textu volbou různých typů písma tzv. e. diplomatická (při prvotiscích). E. kritická je a) vědecká, s variantami, zlomky, vysvětlivkami (e. díla S. K. Neumanna, J. Wolkera); b) čtenářská, opírá se o e. vědeckou, netiskne zlomky a varianty, nemívá vysvětlivky.
