dodekafonie
dodekafonie [-ny., řec.], dvanáctitónová hudba - atonální skladebná tech.; její vznik souvisí zejm. s tvorbou A. Schönberga z let 1920-23 (5 skladeb pro klavír, Serenáda, Suita pro klavír), první pokusy proběhly však již v období 1910- 19 u několika skladatelů nezávisle na sobě (J. M. Hauer, J. Golyšev). V situaci, kdy rozklad pozdně romant. harmonie vedl ke krizi tonální harmonie a k atonalitě, vytvořila d. nový způsob organizace tónového materiálu, zal. na zásadě zrovnoprávnění všech dvanácti tónů chromatické stupnice; znamená tak popření jakékoli hierarchie tónů, na níž je zal. tonalita. D. organizuje tónový materiál pomocí řady (něm. die Reihe, fr. série), která obsahuje všech dvanáct tónů chromatické stupnice uspořádaných tak, aby se v ní žádný tón neopakoval, neobjevovaly se sledy rozložených tradičních akordů ap. Tato řada tvoří motivický materiál, který je polyfonicky, variačně a rytmicky obměňován; může být použita např. ve tvaru základním nebo pozpátku (račí postup), v obratu (inverze) nebo v inverzi račího postupu. Hl. představiteli d. jsou skladatelé druhé vídeňské školy, A. Schönberg, A. Berg a A. Webern, dále mj. E. Křenek, v určitém období P. Boulez, L. Nono, K. Stockhausen. Po 1950 byly principy d. dále rozvíjeny v seriální hudbě.
