druhá světová válka
druhá světová válka, - 1939-1945 nejrozsáhlejší a nejničivější válečný konflikt v dějinách lidstva. Do války postupně vtaženo 61 zemí s více než 80% obyv. planety; ztráty na lidských životech překročily 50 miliónů (z nich přes 27 miliónů padlo na frontách). Ke 2.s.v. se schylovalo zvláště intenzívně po uchopení moci nacisty v Německu, kteří usilovali i o vyhlazení celých etnik či náb. skupin - viz holocaust. Podmínky pro to, aby vypukla, se postupně vyvíjely již od skončení 1.svět. války. Odpovědnost za přímé rozpoutání 2. s. v. mají mocnosti fašist. útočného bloku (Německo, Japonsko, Itálie). Od 30. let se vytvářela dvě hl. ohniska válečného nebezpečí. V Evropě to bylo vedle fašist. Itálie především nacist. Německo a v Asii militaristické Japonsko. 1933 vystoupilo Německo ze Společnosti národů a pod vedením A. Hitlera 1936 uzavřelo s Japonskem Pakt proti Kominterně, k němuž se postupně připojily i další fašist. státy. Fašist. blok systematicky posiloval své pozice v Evropě, Asii a Africe řadou agresívních intervenčních a koloniálních válek. Už 1931-32 došlo k jap. agresi v Mandžusku, 1935 zaútočila Itálie na Habeš (Etiopii), 1936-1939 podporovaly it.-něm. intervenční síly fašist. pučisty v obč. válce ve Španělsku, 1937 napadli Japonci Čínu a 1938 a 1939 zaútočili (neúspěšně) na Sovětský svaz. V dubnu 1939 okupovala it. vojska Albánii. Na zákl. brit.-něm. dohody 1935 zahájilo nacist. Německo výstavbu válečného loďstva a 1936 obsadily něm. jed. demilitarizovanou oblast Porýní. Těmito akty byl rozrušen versailleský mírový systém. Na jaře 1938 provedlo Německo anšlus Rakouska, na podzim 1938 došlo na zákl. mnichovské dohody, podepsané zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie, k vydání pohraničních oblastí Československa a v březnu 1939 k jeho úplné likvidaci. Výrazných úspěchů ve sféře zahr. politiky dosahoval fašist. útočný blok díky politice appeasementu (usmiřování). SSSR uzavřel 1935 spojenecké smlouvy s Francií a ČSR a ještě v létě 1939 se snažil uzavřít dohodu s Velkou Británií a Francií o společném postupu proti fašist. bloku. V srpnu 1939 uzavřel Sovětský svaz s Německem pakt o neútočení. První etapa (1. 9. 1939-21. 6. 1941) začala 1. 9. 1939 přepadením Polska nacist. Německem. V pol. tažení něm. armáda poprvé uskutečnila strategickou koncepci bleskové války. Toto období d. s. v. (od září 1939 do dubna 1940) je označováno jako "podivná válka" - ang. the Phoney War. Vyznačovalo se úplnou pasivitou záp. spojenců a přípravami nacist. Německa k zahájení voj. operací v sev. a záp. Evropě. 9. 4. 1940 vtrhly nacist. armády do Dánska a Norska. Ještě před ukončením této operace zahájilo nacist. Německo rozhodující úder proti Francii, přičemž voj. napadlo a posléze okupovalo i dosud neutrální Nizozemsko, Belgii a Lucembursko. Tento úder byl zahájen 10. 5. 1940 a operace na záp. frontě byly zakončeny 22. 6. 1940 podpisem aktu o kapitulaci Francie. V době něm. vítězství ve Francii vstoupila do války proti Velké Británii a Francii také fašist. Itálie. It. vojska zahájila válku proti Řecku, v Africe obsadila Brit. Somálsko, část Keni a Súdánu. V pol. září vtrhli Italové z Libye do Egypta a snažili se dosáhnout Suezu. Po porážce Francie se stoupenci appeasementu ve Velké Británii dostali do izolace. Nastoupila nová vláda W. L. S. Churchilla, jež přistoupila urychleně k organizování obrany země. Za této situace vydal Hitler 16. 6. 1940 směrnici pro invazi do Velké Británie. Útok na Velkou Británii měl zároveň krýt počínající přípravy k přepadení SSSR. Operace proti Velké Británii byly zahájeny v srpnu 1940 údery fašist. letectva (bitva o Anglii); souč. se aktivizovala i činnost něm. válečného nám. v Atlantském oceáně (bitva o Atlantik). Svých záměrů však nacist. Německo nedosáhlo. V rámci přípravy války proti SSSR zahájily Německo a Itálie na jaře 1941 agresi na Balkáně. 1. 3. 1941 vstoupily něm. jednotky do Bulharska. 6. 4. 1941 zahájila it., něm. a maď. vojska vpád do Jugoslávie a v souvislosti s ním pokračovala i válka proti Řecku. Na přelomu května a června 1941 obsadili něm. výsadkáři brit. středomořskou základnu, ostrov Krétu. Současně s voj. operacemi v Evropě a v Africe se dále rozšiřovala agrese imper. Japonska v Číně. Jap. vojska pronikla hluboko do čínského území, zahájila okupaci oblastí již. Číny a obsadila přitom i sev. část Fr. Indočíny. Na konci první etapy d. s. v. téměř všechny země záp., střední, již., jihových. i sev. Evropy byly okupovány nacist. Německem či fašist. Itálií nebo byly na nich plně závislé. - Druhá etapa (22. 6. 1941-18. 11. 1942) začala 22. 6. 1941; nacist. Německo napadlo Sovětský svaz. Vstup SSSR do války znamenal kvalitativně novou etapu tohoto svět. ozbrojeného konfliktu. Vedl ke konsolidaci všech protifašistických sil. 12. 7. 1941 byla uzavřena dohoda mezi SSSR a Velkou Británií o součinnosti ve válce proti nacist. Německu. 2. 8. 1941 byla uzavřena dohoda s USA o voj.-ekon. spolupráci a poskytování materiální podpory SSSR - dohoda o "půjče a pronájmu" - ang. lend and lease. 14. 8. 1941 byla podepsána Atlantická charta, k níž se 24. 9. 1941 připojil i SSSR. Na moskevských poradách představitelů SSSR, Velké Británie a USA konaných na přelomu září a října 1941 byla dohodnuta jejich další spolupráce; tak se zrodila protihitlerovská koalice. Na zač. bojů na sov.-něm. frontě d. s. v., dosahovaly ozbrojené síly nacist. Německa úspěchů. Přesto se jim nepodařilo uskutečnit strategický cíl plánu Barbarossa. V období strategické obrany v létě a na podzim 1941 sov. vojska kladla nepříteli. Na S se fašistům nepodařilo proniknout do Leningradu, na J byli zablokováni u Oděsy a Sevastopolu, na stř. úseku byli zastaveni pod Moskvou. Protiúderem sov. vojsk zahájeným pod Moskvou a všeobecnou sov. protiofenzívou v zimě 1941-42 utrpěl definitivní krach plán bleskové války a rychlé porážky SSSR. Sov. vítězství měla epochální význam. Rozbila mýtus o neporazitelnosti wehrmachtu, vtáhla nacist. Německo do vyčerpávající války, dala mocný impuls osvobozeneckému boji evr. národů. 7. 12. 1941 útokem na amer. základnu Pearl Harbor zahájilo militaristické Japonsko válku v Tichomoří. Válka se rozšířila na rozsáhlá teritoria Tichého a Indického oceánu a území JV. Asie. I když zde Japonci zpočátku dosahovali význ. voj. úspěchů nad ozbrojenými silami a loďstvy USA, Velké Británie, Nizozemska a dalších zemí, znamenal přímý vstup USA do válečného konfliktu významný krok v posílení protihitlerovské koalice. V souvislosti s tímto vývojem byla ve Washingtonu 1. 1. 1942 podepsána Deklarace Spojených národů. 26. 5. 1942 došlo k podepsání brit.-sov. spojenecké smlouvy v boji proti nacist. Německu a jeho spojencům a 11. 6. 1942 k podpisu dohody mezi SSSR a USA o zásadách vzájemné pomoci při vedení války. Za této mez. polit. situace připravovalo nacist. vedení v létě 1942 nové tažení na sov.-něm. frontě. V pol. července 1942 zahájilo mocný nástup na již. úseku fronty. Začala stalingradská bitva, jedna z největších bitev v d. s. v. V době obrany Stalingradu (od července do listopadu 1942) zadržela sov. vojska nepřátelský úder, způsobila nepříteli těžké ztráty a vytvořila podmínky pro přechod k protiúderu. Brit. ozbrojené síly se v tomto období soustředily na letecké bombardování strategických cílů v Německu a něm. a it. nám. základen na severoafr. pobřeží. Značných rozměrů nabyla bitva o Atlantik, kde se něm. ponorky snažily rozrušit spojeneckou dopravu. Se střídavými úspěchy bojovali Britové i v sev. Africe proti it.-něm. silám, které se snažily proniknout do Egypta. V Tichomoří dosáhli Japonci nadvlády na moři a ovládli rozsáhlá území Barmy, Malajska, Filipín, Indonésie a další oblasti Číny. USA zvyšovaly úsilí o rozvoj válečné ekonomiky a o všestrannou mobilizaci záloh a zdrojů. Nástup amer. rezerv v prostoru Tichého oceánu byl zahájen v 1.pol. roku 1942 a přivodil postupný obrat v poměru sil ve prospěch Spojenců. V nám. bitvách svedených v květnu a červnu 1942 v Korálovém moři a u ostrova Midway utrpěli Japonci velké ztráty a byli nuceni přejít do strategické obrany. - Třetí etapa (19. 11. 1942-31. 12. 1943) začala 19. 11. 1942 zahájením protiúderu sov. vojsk na Volze. Sov. vítězství u Stalingradu otřáslo nacist. Sov. armáda od zimy 1942 do jara 1943 vytlačila něm. armádu ze sev. Kavkazu, Donbasu, okolí Leningradu. V létě 1943 se nacist. Německo pokusilo neúspěšně strhnout na sebe strategickou iniciativu v bitvě u Kurska. Porážka něm. vojsk v tzv. kurském oblouku vých. fronty zatlačila nacist. armády s konečnou platností do strategické obrany, zatímco Sov. armáda po celé šíři fronty přešla do úspěšné protiofenzívy. Velký význam při upevňování voj. a polit. spolupráce zemí protihitlerovské koalice měla teheránská konference, konaná za účasti J. V. Stalina, W. Churchilla a F. D. Roosevelta ve dnech 28. 11.-1. 12. 1943. V centru pozornosti jednání byly nejdůl. problémy koaliční politiky a strategie SSSR, USA a Velké Británie. Jedním ze závěrů konference byl i závazný příslib záp. Spojenců otevřít po několik let oddalovanou druhou frontu v Evropě v květnu 1944. Od podzimu 1942 se aktivizovala bojová činnost Velké Británie a USA. Velmi početné síly strategického letectva Spojenců se zúčastnily bombardovací ofenzívy proti nacist. Německu. Napadány byly různé cíle (města, prům. a voj. objekty). Zvýšila se efektivita boje proti něm. ponorkám, které operovaly proti spojeneckým nám. komunikacím v Atlantiku. V sev. Africe zahájila 8. brit. armáda ofenzívu, která byla zakončena na přelomu října a listopadu 1942 vítězstvím u al-Alamejnu. 8. 11. 1942 se anglo-amer. expediční síly vylodily ve Fr. sev. Africe, v přístavech Alžír, Oran a Casablanca. Rychle ovládly Maroko, Alžír, pronikly do Tunisu, odkud směřovaly vstříc postupující 8. brit. armádě. Tažení v sev. Africe bylo završeno na jaře 1943 kapitulací zbytku it.-něm. sil. Po ukončení bojů v sev. Africe zahájilo spojenecké velení přípravy ke vpádu do Itálie. Strategickým cílem této operace bylo vyřadit Itálii z války a využít ji jako nástupní prostor k proniknutí na Balkán a do stř. Evropy. 10. 7. 1943 se anglo-amer. jed. vylodily na Sicílii, ovládly ostrov a na počátku září 1943 provedly invazi v již. Itálii. Během těchto událostí byla 25. 7. 1943 svržena Mussoliniho fašist. diktatura. Nová it. vláda P. Badoglia 3. 9. 1943 podepsala akt o kapitulaci Itálie a 13. 10. 1943 vyhlásila válku Německu. Začal rozpad fašist. bloku. Anglo-amer. vojska nasazená v Itálii zahájila nástup proti něm. jednotkám, které rychle obsadily sev. a stř. Itálii. Spojenci ale nedokázali překonat německou obranu a v prosinci 1943 zastavili v tomto prostoru dočasně útočné akce. K podstatným změnám došlo v poměru sil mocností válčících v Tichomoří a v Asii. Koncem 1942 nahradily USA ztráty svého loďstva, které počalo převyšovat loďstvo jap. Spojenci aktivizovali svou bojovou činnost na ohrožených přístupech k Austrálii, v sev. části Tichého oceánu a na mořských spojích Japonska. Jejich nástup byl zahájen na podzim 1942 a přinesl první úspěchy v bitvě o Guadalcanal (Šalomounovy ostrovy). V průběhu roku 1943 se amer. jed. vylodily na Nové Guineji, vytlačily Japonce z Aleutských ostrovů a amer. námořnictvo zasadilo řadu těžkých úderů jap. válečnému i obch. loďstvu. - Voj. polit. události čtvrté etapy (1. 1. 1944-9. 5. 1945) byly charakterizovány dalším růstem voj.-ekon. síly antifašist. koalice, vystupňovanou silou úderů na evr. válčišti. Ve velmi širokém měřítku se rozvinul i nástup ozbrojených sil USA a Velké Británie v Tichomoří a v Asii. V lednu-březnu 1944 sov. vojska zničila silná uskupení nepřátelských armád u Leningradu a Novgorodu, osvobodila území pravobřežní Ukrajiny, dosáhla Karpat a vstoupila na území Rumunska; v dubnu a květnu osvobodila Krym. Nástup sov. vojsk v Karélii vyřadil v září 1944 Finsko z řad fašist. bloku. Během bělorus. operace byla osvobozena Běloruská SSR a podstatná část Litevské SSR. Sov. vojska začala osvobozovat Polsko. V průběhu jasko-kišiněvské operace byla osvobozena Moldavská SSR a značná část Rumunska. V Rumunsku vzplanulo srpnové ozbrojené povstání, které svrhlo voj. fašist. režim. Rovněž v Bulharsku byl vstup sov. vojsk podnětem k zahájení všelid. povstání proti monarchofašist. režimu, nastolení vlády Vlastenecké fronty a vyhlášení války nacist. Německu. 29. 8. 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, jímž začalo postupné osvobozování jednotlivých částí Československa V této době i jed. Nár. osvob. armády Jugoslávie provedly za pomoci Sov. armády úspěšnou ofenzívu, završenou osvobozením Bělehradu. V říjnu 1944 zahájila Sov. armáda osvobozování Maďarska. V oblsti JV Evropě byly vytvořeny podmínky pro osvobození Řecka a Albánie. Na S Evropy došlo k osvobozování Norska. V létě 1944 USA a Velká Británie zahájily 6. 6. 1944 invazi do záp. Evropy. Anglo.-amer. jednotky se vylodily v Normandii a pak v již. Francii. Jejich rychlý postup se nacistům podařilo zpomalit v prosinci 1944 a lednu 1945 několika protiúdery, z nichž největší byl uskutečněn v Ardenách. Úder sov. armád na Visle, ve Vých. Prusku a v záp. Maďarsku umožnil záp. Spojencům rozvinout s úspěchem další operace v záp. Německu a v Itálii. Anglo-amer. jednotky pokračovaly v rychlém postupu ve všech směrech. Za této situace se ve dnech 4.-11. 2. 1945 konala v Jaltě na Krymu konference J. V. Stalina, F. D. Roosevelta a W. Churchilla, kde také došlo k dohodám o rozdělení sfér vlivu v Evropě a jinde ve světě mezi SSSR a západní spojence. Představitelé hl. mocností protifašist. koalice řešili otázky koordinace voj. operací v závěrečném období války a zákl. problémy poválečného uspořádání Evropy. Na jaře 1945 se klíčovým centrem odporu nacist. Německa stal Berlín. Na jeho obranu soustředilo hitlerovské vedení všechny volné síly. Spojenecké armády zahájily útok 16. 4. 1945 (sov. vojska z V a amer. jednotky spolu s britskými ze Z a J). Během berlínské operace bylo obklíčeno a zničeno berlínské uskupení protivníka, což nakonec vedlo ke kapitulaci Německa. Ještě v době jednání o kapitulaci s představiteli nacist. Německa po Hitlerově smrti (30. dubna 1945), amer. a britské jednotky osvobodily Z Československa, jejich postupu na Prahu bránily jaltské dohody o rozdělení vlivu mezi SSSR z jedné strany a USA spolu ostatními záp. spojenci ze strany druhé. K samotnému osvobezení Prahy došlo až 9. 5. sov. vojsky, prestože amer. jednotky už o několik dní dříve musely zůstat stát u Plzně. Jedním s cílů voj. operací na území Československa bylo zničit poslední velké uskupení nacist. sil. Akt o bezpodmínečné kapitulaci podepsali představitelé nacist. Německa 8. 5. 1945. Kapitulace byla přijata představiteli čtyř velmocí (SSSR, USA, Velké Británie, Francie) v čele s maršálem G. K. Žukovem. - V páté etapě (9. 5.-2. 9. 1945), po kapitulaci Německa, pokračovalo ve válce z celé bývalé fašist. koalice pouze Japonsko. V průběhu roku 1944 a 1945 prováděly spojenecké síly v Tichomoří nám. a výsadkové operace s cílem rozbít japonské loďstvo a osvobodit jednotlivé ostrovy obsazené Japonci. Spojenci se tak postupně přibližovali k Japonsku a souč. přetínali jap. nám. komunikace. 1. 4. 1945 se amer. jednotky vylodily na Okinawě a pronikly do bezprostřední blízkosti hl. jap. ostrovů. 17. 7.-2. 8. se v Postupimi konala konference šéfů vlád antifašist. koalice SSSR (J. V. Stalin), USA (H. Truman) a Velké Británie (W. Churchill a po něm C. Attlee), na které byla vedle projednávání evr. problémů věnována značná pozornost i situaci na Dálném východě. SSSR nakonec v dubnu 1945 zrušil pakt o neutralitě s Japonskem a potvrdil na postupimské konferenci, že je do tří měsíců po skončení války v Evropě připraven vstoupit do války proti Japonsku. 8. 8. 1945 vypověděl Sov. svaz Japonsku válku a o den později zahájily sov. a zanedlouho po nich i mongolské jed. bojové akce v Mandžusku. Během operací Sov. armády na Dálném východě byla osvobozena rozsáhlá území sv. Číny, sev. Koreje, již. Sachalinu a Kurilských ostrovů. Ve snaze donutit vzdorující Japonsko ke kapitulaci a tím urychli konec války svrhly letouny USA ve dnech 6. a 9. 8. 1945 atomové pumy na jap. města Hirošimu a Nagasaki. D. s. v. skončila podepsáním aktu o kapitulaci Japonska 2. 9. 1945 na amer. lodi Missouri. V jednotlivých obdobích bylo na sov.-něm. frontě nasazeno od 190 do 270 fašist. divizí, proti anglo-amer. jednotkám v sev. Africe bylo nasazeno od 9 do 20 divizí, v Itálii od 7 do 26 divizí a v záp. Evropě po vytvoření druhé fronty od 56 do 75 divizí. Celkem ozbrojené síly Sovětského svazu zničily nebo zajaly v letech 1941-1945 nepřátelské jednotky v síle 607 divizí a západní Spojenci 176 divizí. Vítězství nad fašist. blokem bylo dosaženo spojeným úsilím států protihitlerovské koalice a protifašist. sil ve fašismem porobených zemích. - Hl. výsledky d. s. v.: I. byl zničen fašismus jako významná síla imperialismu; II. došlo k prudkému rozmachu rev. nár. osvob. a protikolon. hnutí v celém světě; III. v rámci svět. systému došlo k přesunu ekonomických a politických sil ve prospěch USA, jež se staly vedoucí mocností světa; IV. díky expanzi mocenských vlivů SSSR mimo své území - často za pomoci komunistických předáků v jednotlivých zemích - došlo k vyhrocení vztahů mezi tzv. Sovětským blokem a demokratickým světem, které se postupně vyhrotily ve studenou válku a vytvoření železné opony. Toto období d. s. v. (od září 1939 do dubna 1940) je označováno jako "podivná válka" - ang. the Phoney War. Vyznačovalo se úplnou pasivitou záp. spojenců a přípravami nacist. Německa k zahájení voj. operací v sev. a záp. Evropě. 9. 4. 1940 vtrhly nacist. armády do Dánska a Norska. Ještě před ukončením této operace zahájilo nacist. Německo rozhodující úder proti Francii, přičemž voj. napadlo a posléze okupovalo i dosud neutrální Nizozemsko, Belgii a Lucembursko. Tento úder byl zahájen 10. 5. 1940 a operace na záp. frontě byly zakončeny 22. 6. 1940 podpisem aktu o kapitulaci Francie. V době něm. vítězství ve Francii vstoupila do války proti Velké Británii a Francii také fašist. Itálie. It. vojska zahájila válku proti Řecku, v Africe obsadila Brit. Somálsko, část Keni a Súdánu. V pol. září vtrhli Italové z Libye do Egypta a snažili se dosáhnout Suezu. Po porážce Francie se stoupenci appeasementu ve Velké Británii dostali do izolace. Nastoupila nová vláda W. L. S. Churchilla, jež přistoupila urychleně k organizování obrany země. Za této situace vydal Hitler 16. 6. 1940 směrnici pro invazi do Velké Británie. Útok na Velkou Británii měl zároveň krýt počínající přípravy k přepadení SSSR. Operace proti Velké Británii byly zahájeny v srpnu 1940 údery fašist. letectva (bitva o Anglii); souč. se aktivizovala i činnost něm. válečného nám. v Atlantském oceáně (bitva o Atlantik). Svých záměrů však nacist. Německo nedosáhlo. V rámci přípravy války proti SSSR zahájily Německo a Itálie na jaře 1941 agresi na Balkáně. 1. 3. 1941 vstoupily něm. jednotky do Bulharska. 6. 4. 1941 zahájila it., něm. a maď. vojska vpád do Jugoslávie a v souvislosti s ním pokračovala i válka proti Řecku. Na přelomu května a června 1941 obsadili něm. výsadkáři brit. středomořskou základnu, ostrov Krétu. Současně s voj. operacemi v Evropě a v Africe se dále rozšiřovala agrese imper. Japonska v Číně. Jap. vojska pronikla hluboko do čínského území, zahájila okupaci oblastí již. Číny a obsadila přitom i sev. část Fr. Indočíny. Na konci první etapy d. s. v. téměř všechny země záp., střední, již., jihových. i sev. Evropy byly okupovány nacist. Německem či fašist. Itálií nebo byly na nich plně závislé. - Druhá etapa (22. 6. 1941-18. 11. 1942) začala 22. 6. 1941; nacist. Německo napadlo Sovětský svaz. Vstup SSSR do války znamenal kvalitativně novou etapu tohoto svět. ozbrojeného konfliktu. Vedl ke konsolidaci všech protifašistických sil. 12. 7. 1941 byla uzavřena dohoda mezi SSSR a Velkou Británií o součinnosti ve válce proti nacist. Německu. 2. 8. 1941 byla uzavřena dohoda s USA o voj.-ekon. spolupráci a poskytování materiální podpory SSSR - dohoda o "půjče a pronájmu" - ang. lend and lease. 14. 8. 1941 byla podepsána Atlantická charta, k níž se 24. 9. 1941 připojil i SSSR. Na moskevských poradách představitelů SSSR, Velké Británie a USA konaných na přelomu září a října 1941 byla dohodnuta jejich další spolupráce; tak se zrodila protihitlerovská koalice. Na zač. bojů na sov.-něm. frontě d. s. v., dosahovaly ozbrojené síly nacist. Německa úspěchů. Přesto se jim nepodařilo uskutečnit strategický cíl plánu Barbarossa. V období strategické obrany v létě a na podzim 1941 sov. vojska kladla nepříteli. Na S se fašistům nepodařilo proniknout do Leningradu, na J byli zablokováni u Oděsy a Sevastopolu, na stř. úseku byli zastaveni pod Moskvou. Protiúderem sov. vojsk zahájeným pod Moskvou a všeobecnou sov. protiofenzívou v zimě 1941-42 utrpěl definitivní krach plán bleskové války a rychlé porážky SSSR. Sov. vítězství měla epochální význam. Rozbila mýtus o neporazitelnosti wehrmachtu, vtáhla nacist. Německo do vyčerpávající války, dala mocný impuls osvobozeneckému boji evr. národů. 7. 12. 1941 útokem na amer. základnu Pearl Harbor zahájilo militaristické Japonsko válku v Tichomoří. Válka se rozšířila na rozsáhlá teritoria Tichého a Indického oceánu a území JV. Asie. I když zde Japonci zpočátku dosahovali význ. voj. úspěchů nad ozbrojenými silami a loďstvy USA, Velké Británie, Nizozemska a dalších zemí, znamenal přímý vstup USA do válečného konfliktu významný krok v posílení protihitlerovské koalice. V souvislosti s tímto vývojem byla ve Washingtonu 1. 1. 1942 podepsána Deklarace Spojených národů. 26. 5. 1942 došlo k podepsání brit.-sov. spojenecké smlouvy v boji proti nacist. Německu a jeho spojencům a 11. 6. 1942 k podpisu dohody mezi SSSR a USA o zásadách vzájemné pomoci při vedení války. Za této mez. polit. situace připravovalo nacist. vedení v létě 1942 nové tažení na sov.-něm. frontě. V pol. července 1942 zahájilo mocný nástup na již. úseku fronty. Začala stalingradská bitva, jedna z největších bitev v d. s. v. V době obrany Stalingradu (od července do listopadu 1942) zadržela sov. vojska nepřátelský úder, způsobila nepříteli těžké ztráty a vytvořila podmínky pro přechod k protiúderu. Brit. ozbrojené síly se v tomto období soustředily na letecké bombardování strategických cílů v Německu a něm. a it. nám. základen na severoafr. pobřeží. Značných rozměrů nabyla bitva o Atlantik, kde se něm. ponorky snažily rozrušit spojeneckou dopravu. Se střídavými úspěchy bojovali Britové i v sev. Africe proti it.-něm. silám, které se snažily proniknout do Egypta. V Tichomoří dosáhli Japonci nadvlády na moři a ovládli rozsáhlá území Barmy, Malajska, Filipín, Indonésie a další oblasti Číny. USA zvyšovaly úsilí o rozvoj válečné ekonomiky a o všestrannou mobilizaci záloh a zdrojů. Nástup amer. rezerv v prostoru Tichého oceánu byl zahájen v 1.pol. roku 1942 a přivodil postupný obrat v poměru sil ve prospěch Spojenců. V nám. bitvách svedených v květnu a červnu 1942 v Korálovém moři a u ostrova Midway utrpěli Japonci velké ztráty a byli nuceni přejít do strategické obrany. - Třetí etapa (19. 11. 1942-31. 12. 1943) začala 19. 11. 1942 zahájením protiúderu sov. vojsk na Volze. Sov. vítězství u Stalingradu otřáslo nacist. Sov. armáda od zimy 1942 do jara 1943 vytlačila něm. armádu ze sev. Kavkazu, Donbasu, okolí Leningradu. V létě 1943 se nacist. Německo pokusilo neúspěšně strhnout na sebe strategickou iniciativu v bitvě u Kurska. Porážka něm. vojsk v tzv. kurském oblouku vých. fronty zatlačila nacist. armády s konečnou platností do strategické obrany, zatímco Sov. armáda po celé šíři fronty přešla do úspěšné protiofenzívy. Velký význam při upevňování voj. a polit. spolupráce zemí protihitlerovské koalice měla teheránská konference, konaná za účasti J. V. Stalina, W. Churchilla a F. D. Roosevelta ve dnech 28. 11.-1. 12. 1943. V centru pozornosti jednání byly nejdůl. problémy koaliční politiky a strategie SSSR, USA a Velké Británie. Jedním ze závěrů konference byl i závazný příslib záp. Spojenců otevřít po několik let oddalovanou druhou frontu v Evropě v květnu 1944. Od podzimu 1942 se aktivizovala bojová činnost Velké Británie a USA. Velmi početné síly strategického letectva Spojenců se zúčastnily bombardovací ofenzívy proti nacist. Německu. Napadány byly různé cíle (města, prům. a voj. objekty). Zvýšila se efektivita boje proti něm. ponorkám, které operovaly proti spojeneckým nám. komunikacím v Atlantiku. V sev. Africe zahájila 8. brit. armáda ofenzívu, která byla zakončena na přelomu října a listopadu 1942 vítězstvím u al-Alamejnu. 8. 11. 1942 se anglo-amer. expediční síly vylodily ve Fr. sev. Africe, v přístavech Alžír, Oran a Casablanca. Rychle ovládly Maroko, Alžír, pronikly do Tunisu, odkud směřovaly vstříc postupující 8. brit. armádě. Tažení v sev. Africe bylo završeno na jaře 1943 kapitulací zbytku it.-něm. sil. Po ukončení bojů v sev. Africe zahájilo spojenecké velení přípravy ke vpádu do Itálie. Strategickým cílem této operace bylo vyřadit Itálii z války a využít ji jako nástupní prostor k proniknutí na Balkán a do stř. Evropy. 10. 7. 1943 se anglo-amer. jed. vylodily na Sicílii, ovládly ostrov a na počátku září 1943 provedly invazi v již. Itálii. Během těchto událostí byla 25. 7. 1943 svržena Mussoliniho fašist. diktatura. Nová it. vláda P. Badoglia 3. 9. 1943 podepsala akt o kapitulaci Itálie a 13. 10. 1943 vyhlásila válku Německu. Začal rozpad fašist. bloku. Anglo-amer. vojska nasazená v Itálii zahájila nástup proti něm. jednotkám, které rychle obsadily sev. a stř. Itálii. Spojenci ale nedokázali překonat německou obranu a v prosinci 1943 zastavili v tomto prostoru dočasně útočné akce. K podstatným změnám došlo v poměru sil mocností válčících v Tichomoří a v Asii. Koncem 1942 nahradily USA ztráty svého loďstva, které počalo převyšovat loďstvo jap. Spojenci aktivizovali svou bojovou činnost na ohrožených přístupech k Austrálii, v sev. části Tichého oceánu a na mořských spojích Japonska. Jejich nástup byl zahájen na podzim 1942 a přinesl první úspěchy v bitvě o Guadalcanal (Šalomounovy ostrovy). V průběhu roku 1943 se amer. jed. vylodily na Nové Guineji, vytlačily Japonce z Aleutských ostrovů a amer. námořnictvo zasadilo řadu těžkých úderů jap. válečnému i obch. loďstvu. - Voj. polit. události čtvrté etapy (1. 1. 1944-9. 5. 1945) byly charakterizovány dalším růstem voj.-ekon. síly antifašist. koalice, vystupňovanou silou úderů na evr. válčišti. Ve velmi širokém měřítku se rozvinul i nástup ozbrojených sil USA a Velké Británie v Tichomoří a v Asii. V lednu-březnu 1944 sov. vojska zničila silná uskupení nepřátelských armád u Leningradu a Novgorodu, osvobodila území pravobřežní Ukrajiny, dosáhla Karpat a vstoupila na území Rumunska; v dubnu a květnu osvobodila Krym. Nástup sov. vojsk v Karélii vyřadil v září 1944 Finsko z řad fašist. bloku. Během bělorus. operace byla osvobozena Běloruská SSR a podstatná část Litevské SSR. Sov. vojska začala osvobozovat Polsko. V průběhu jasko-kišiněvské operace byla osvobozena Moldavská SSR a značná část Rumunska. V Rumunsku vzplanulo srpnové ozbrojené povstání, které svrhlo voj. fašist. režim. Rovněž v Bulharsku byl vstup sov. vojsk podnětem k zahájení všelid. povstání proti monarchofašist. režimu, nastolení vlády Vlastenecké fronty a vyhlášení války nacist. Německu. 29. 8. 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, jímž začalo postupné osvobozování jednotlivých částí Československa V této době i jed. Nár. osvob. armády Jugoslávie provedly za pomoci Sov. armády úspěšnou ofenzívu, završenou osvobozením Bělehradu. V říjnu 1944 zahájila Sov. armáda osvobozování Maďarska. V oblsti JV Evropě byly vytvořeny podmínky pro osvobození Řecka a Albánie. Na S Evropy došlo k osvobozování Norska. V létě 1944 USA a Velká Británie zahájily 6. 6. 1944 invazi do záp. Evropy. Anglo.-amer. jednotky se vylodily v Normandii a pak v již. Francii. Jejich rychlý postup se nacistům podařilo zpomalit v prosinci 1944 a lednu 1945 několika protiúdery, z nichž největší byl uskutečněn v Ardenách. Úder sov. armád na Visle, ve Vých. Prusku a v záp. Maďarsku umožnil záp. Spojencům rozvinout s úspěchem další operace v záp. Německu a v Itálii. Anglo-amer. jednotky pokračovaly v rychlém postupu ve všech směrech. Za této situace se ve dnech 4.-11. 2. 1945 konala v Jaltě na Krymu konference J. V. Stalina, F. D. Roosevelta a W. Churchilla, kde také došlo k dohodám o rozdělení sfér vlivu v Evropě a jinde ve světě mezi SSSR a západní spojence. Představitelé hl. mocností protifašist. koalice řešili otázky koordinace voj. operací v závěrečném období války a zákl. problémy poválečného uspořádání Evropy. Na jaře 1945 se klíčovým centrem odporu nacist. Německa stal Berlín. Na jeho obranu soustředilo hitlerovské vedení všechny volné síly. Spojenecké armády zahájily útok 16. 4. 1945 (sov. vojska z V a amer. jednotky spolu s britskými ze Z a J). Během berlínské operace bylo obklíčeno a zničeno berlínské uskupení protivníka, což nakonec vedlo ke kapitulaci Německa. Ještě v době jednání o kapitulaci s představiteli nacist. Německa po Hitlerově smrti (30. dubna 1945), amer. a britské jednotky osvobodily Z Československa, jejich postupu na Prahu bránily jaltské dohody o rozdělení vlivu mezi SSSR z jedné strany a USA spolu ostatními záp. spojenci ze strany druhé. K samotnému osvobezení Prahy došlo až 9. 5. sov. vojsky, prestože amer. jednotky už o několik dní dříve musely zůstat stát u Plzně. Jedním s cílů voj. operací na území Československa bylo zničit poslední velké uskupení nacist. sil. Akt o bezpodmínečné kapitulaci podepsali představitelé nacist. Německa 8. 5. 1945. Kapitulace byla přijata představiteli čtyř velmocí (SSSR, USA, Velké Británie, Francie) v čele s maršálem G. K. Žukovem. - V páté etapě (9. 5.-2. 9. 1945), po kapitulaci Německa, pokračovalo ve válce z celé bývalé fašist. koalice pouze Japonsko. V průběhu roku 1944 a 1945 prováděly spojenecké síly v Tichomoří nám. a výsadkové operace s cílem rozbít japonské loďstvo a osvobodit jednotlivé ostrovy obsazené Japonci. Spojenci se tak postupně přibližovali k Japonsku a souč. přetínali jap. nám. komunikace. 1. 4. 1945 se amer. jednotky vylodily na Okinawě a pronikly do bezprostřední blízkosti hl. jap. ostrovů. 17. 7.-2. 8. se v Postupimi konala konference šéfů vlád antifašist. koalice SSSR (J. V. Stalin), USA (H. Truman) a Velké Británie (W. Churchill a po něm C. Attlee), na které byla vedle projednávání evr. problémů věnována značná pozornost i situaci na Dálném východě. SSSR nakonec v dubnu 1945 zrušil pakt o neutralitě s Japonskem a potvrdil na postupimské konferenci, že je do tří měsíců po skončení války v Evropě připraven vstoupit do války proti Japonsku. 8. 8. 1945 vypověděl Sov. svaz Japonsku válku a o den později zahájily sov. a zanedlouho po nich i mongolské jed. bojové akce v Mandžusku. Během operací Sov. armády na Dálném východě byla osvobozena rozsáhlá území sv. Číny, sev. Koreje, již. Sachalinu a Kurilských ostrovů. Ve snaze donutit vzdorující Japonsko ke kapitulaci a tím urychli konec války svrhly letouny USA ve dnech 6. a 9. 8. 1945 atomové pumy na jap. města Hirošimu a Nagasaki. D. s. v. skončila podepsáním aktu o kapitulaci Japonska 2. 9. 1945 na amer. lodi Missouri. V jednotlivých obdobích bylo na sov.-něm. frontě nasazeno od 190 do 270 fašist. divizí, proti anglo-amer. jednotkám v sev. Africe bylo nasazeno od 9 do 20 divizí, v Itálii od 7 do 26 divizí a v záp. Evropě po vytvoření druhé fronty od 56 do 75 divizí. Celkem ozbrojené síly Sovětského svazu zničily nebo zajaly v letech 1941-1945 nepřátelské jednotky v síle 607 divizí a západní Spojenci 176 divizí. Vítězství nad fašist. blokem bylo dosaženo spojeným úsilím států protihitlerovské koalice a protifašist. sil ve fašismem porobených zemích. - Hl. výsledky d. s. v.: 1. byl zničen fašismus jako významná síla imperialismu; 2. došlo k prudkému rozmachu rev. nár. osvob. a protikolon. hnutí v celém světě; 3. v rámci svět. systému došlo k přesunu ekonomických a politických sil ve prospěch USA, jež se staly vedoucí mocností světa; 4. díky expanzi mocenských vlivů SSSR mimo své území - často za pomoci komunistických předáků v jednotlivých zemích - došlo k vyhrocení vztahů mezi tzv. Sovětským blokem a demokratickým světem, které se postupně vyhrotily ve studenou válku a vytvoření železné opony. V.t. studená válka.
